Neu: Bylo mi to jasný hned, když jsem to četla jako nepřihlášená, že tohle bude něco pro tebe. :-)

puero: Je to skvělý. Taková hymna anti-vitrín. Baví mě i to, že si svobodu spojuju s větrem (a v textu dokonce máš vítr jako to, co má vést), což po zvukové stránce s těma vitrínama výborně ladí. Líbí se mi právě ten kontrast těch dvou ústředních motivů vítr x vitrína.
Na tebe dost odvaz, baví mě, že ses přestal bát být trochu explicitnější, jakoby ses ukázal víc opravdově. Třeba se mýlím a není ani trochu o tobě (i když aspoň nějaká skrytá touha tam asi bude?), ale je v tom život a lehkost a šmrnc. A toho znechuceného opovržení společností je tam jen tak akorát. Sedla mi tématem i zpracováním.

Díky, vaše komentáře mě potěšily.

Tohle je skvělý kousek.

Tak jako jsou některé básně perly mezi stovkami slov,
tak i vitríny nemusí být vždy na jedno brďo kopyto ...
Jsou shopy, kde si na vitríny najmou kreativce, nebo je dovolí udělat studentům ze ŠUPky a to se pak jeden vrací ze zvědavosti, co nového a jak jiného bude ... Jako tady k oblíbeným autorům ...

Hodně povedená věc. Spousta myšlenek a vítr ve vlasech. Vzpoura je opojná, i když se o ní jenom sní nebo píše.

Ty vole puero, tohle je můj šálek. Skvělý. Pojedu to dneska určitě ještě vícekrát a vsadím se, že mě pokaždý napadne něco novýho.

Je hypnotická a čtu ji dokola, snad v hypnóze se neprozradím, nevím, lépe je se nevzbudit, všechno je jinak, neskutečně zajímavá báseň

Kouzelné chvíle, snad ještě trvají ...

Hezký... a stejně mi to nějak připadá jako utopie. Lákavá past, co tě chytí do spárů a nakonec skřípne tvoji duši. Ups. Ale jsem ráda, že to tak nemají všichni.

“Jako zčernalý obraz na plátně vlámského mistra.” Do toho jsem se zamilovala.

Krása ... Ale taky se budu těšit na Ryk v gigabytě

Hezké vzpomínky.

Jo.

Homér: Užili bohatě. Máme jen jeden exemplář, jak vy.

puero: Tuhle odpověď jsem čekal. A užili jste si sebe navzájem, než jste si pořídili minilidi? Kolik už jich máte? My jedno a stačí. Další báseň se bude jmenovat Ryk v gigabytě? To by mě taky bavilo číst. Ty jo, naše první podnájmy, u vožralý Vendy, u bordelářky Jitky. Atd. To bylo něco.

Homér: Teď je doma takový rambajz, že bychom se neslyšeli.

Teď už nešeptáte?

Moc pěkné

Moc krásné... úplně to vidím...

Orionka: Souhlasím, zní mi to trochu amišsky.