Lotka: Puerovi jsem vypsal do vzkazu i pozitivnější postoje, nicméně ten výnos je metla soucitu. Citlivější přístup by mohl být zvýhodňován na trhu potravin a nešlo by jen o pokrok u zvířat. Přehodnotilo by to i vnímání válek. Budeme li se chovat k zvířatům dobře pak máme velkou šanci že se k sobě budeme chovat také lépe.

Vynos, vykrm, koncentraky pro zvirata a stres na jatkach na zaver...
Ale potesilo me, ze uz je mozna porazka odstrelem na pastve. To je mnohem "setrnejsi" cesta.

človiček: Jakým směrem se ty možnosti dají revidovat?

puero: Omlouvám se všem. Napsal jsem to jako pragmatický masožravec, ale i jako člověk který hodně viděl a je rád že toho neviděl víc. Pracoval jsem taky v zemědělství a ....(drbu se na hlavě) a to jsem se fakt snažil dělat co šlo. Když sám usmrcuji nějakého tvora dělám to s pokorou a vděčností, ne s hanbou ale z rozmyslem dokonce posledně u jesetera s neskrývaným obdivem jak krásná to je ryba i lítost jsem pocítil nad tou dokonalostí a nádherou , ale věřte mi , že dluh máme a velký a když ten konzumní vztah aspoň výrazně upravíme budeme se chovat i k sobě navzájem lépe a o tom to je. Jde o revizi možností.

Proč si dělat výčitky, n..ne! Proč vnucovat výčitky ostatním, že strojní masovýroba je něco odporného a neetického? Polykat biftek a myslet na to příšerné utrpení, na sadismus řezníků, na ponižující vystavování ostatků zvířat v obchodech atd atd...? Svět je místo, kde každý chce sežrat každého, dřív, než ten sežere jeho. Sadismus, chuť zabíjet je jaxi z nezbytnosti zakódovaná do podvědomí každého živočicha (člověka nevyjímaje). Jsme dost humánní na to, abychom si nechutnou složku přípravy potravy obalili do pohádky, která naše svědomí patřičně obalamutí. Jinak bychom si museli maso lovit a zpracovávat sami. A to by rozvoji krásných věd jistě neprospělo. A ten hebrejský stín, který básnička zakrývá, to je zatím ten nejděsivější stín, jaký historie lidstva vleče a nikdy se ho nezbaví. Časem otupí, protože jiné hrozné věci čas přinese. Ale maso bude v chlaďáku vždycky.

Brigita: My také neseme svůj podíl za ty škrábance na gramofonových deskách, nicméně nikdy je potřeba přizvednou snímací jehlu a popondat ramínko za propast která Nás dělí od následující životní fontány plné zvratů, výher i proher. Zdravím tě a dík.

Nádherné a pravdivé ... bohužel. Každá ji v sobě máme :-(

Psavec: Ponožky prý stojí 25000 a mě to visí všude po plotě i větvičkách.

Koza asi neslyšela nic o kašmíru.

Brigita: Na dně duše mám vždy vtipnou trampolínu na který si zalítám.

Perfektně popsané. :-)

Dandy: Nebylo to tak dramatický, dokonce diváky jsem si přimyslel. Báseň mě napadla když jsem si uvědomil, že by to z cesty mohlo tak vypadat. Dobře jsem se tím pobavil.

Naše Malča za kyblík spařeneho byla vždy vkliduvšak každý tvor je jiný..

Tak to je neskutečně silné.

Pěkně napsáno,jen potkatse sní,prináší zajimavy poznatek.
Žit,i stěmi ranamy na těle i duši.
Lékékem na chmury je vnimat střípky toho všedního krásna.

Strach: Milý brachu beze strachu žij a hořký pohár pij s slastí až do dna. Na dně je víko, když ho zvedneš vcucne tě vztlak a znova budeš se tu smát. Jen ten volný pád ti kufr zvedne, tvář ti zbledne jako na matějský kde krásný ženský voní, sukně jak květy nektar roní. toť Ráj.

Jen velký člověk a ne človíček dokáže tohle ustát

človiček: Moc vyvedená báseň! Moc se mi líbí. Krásná myšlenka hezky zpracovaná.

Vaska49: Promiň kolego, psal jsem to horkou jehlou a jsem talent na naprostý obludnosti ,přesto tady shazuji svou touhu vyjádření. Tvrdit, že se polepším je spíše přání. I azbukou píšu lépe , ale vynasnažím se věnovat tomu aspoň ten čas a ne tvořit v běhu ve dveřích cestou do práce. . Děkuju za připomínku.

Milý Človíčku,
kdyby jsi báseň trochu "učesal" a vyhodil přebytečné seno, byla by pěkná. Na co bych se ale zaměřil je pravopis. Gramatické chyby myšlenku básně zabíjí.
Přeji Ti štěstí a hodně dobrých veršů.