moc mi připomněla cosi z dětství, je krásná, i když já v té tmě cosi tušila :-(

Yana: Díky... :)

vanovaso: Ona není úplně smutná. Pro mě je v ní naděje - a úleva. A děkuju...

název sám tu báseň krásně vyjadřuje, povedené

Ailin, vždy když si přečtu tvojí báseň , ztratím dech ... je tak úžasná ... i když je smutná, nebo právě proto?

Lenča: Děkuju...

taron: Taron, děkuju...

nádherná :)

ŽblaBuňka: To já měla právě pod postelí ubytovaného černého pardála, který mě chránil před všemi těmi příšerami kolem :-D

vanovaso: Amelie M.: Holky, děkuju...

jj, není co dodat, nádherná...

já byl v podstatě nebojsa, ale pod postel bych v noci nesáh... ;o)))

nebudu kazit dalšími slovy.. krásné..

Amelie M.: Tak to si náhodou pamatuju úplně přesně, co jsem tehdy cítila. Smutek a stesk... po někom, po něčem neuchopitelném... Osamělost. Strach z bytostí, které se skrývají v neviditelnu, se soumrakem ožívají a za tmy je cítit jejich přítomnost. (Prostě, budoucí čtenářka Castanědy a podobných knih ;-) :-D )

to je dobrý! :) aspoň, že se našel někdo, kdo zaznamenal :)) na čtyřleté dítě to má dost dobrou myšlenku.. i když to dítě se na to dívá úplně jinak, než teď my.. zajímalo by mě, co jsi asi tehdy při těch slovech opravdu cítila.. hezké! :)

Krásné :)

Jo, velice dobře jsem tušila, co všechno ve tmě JE... (jako všechny děti).

PrimaDen: Děkuju :)

:-) hezké

Severak: No jo, Ty "romantiku"... nojo, máš pravdu :(