Hluboké a důležité téma, které bohužel nikam nemizí, proto je potřeba o něm psát. A moc krásný přednes, má to sílu.

Odvážné... až na dřeň života

Psavec: Děkuju!

Skvělá.

Dandy: Díky za poslechnutí. Já věřím, že skutečně zapomenout nejde ani není žádoucí - aniž by první člověk danou věc zpracoval a integroval. Samozřejmě se ale můžu mýlit.

Yana: To mě mrzí, rozbrečet jsem tě nechtěla - snad to bylo alespoň úlevné. Ano, nabádá nehodnotit a hlavně se ozývá proti victim blamingu - nedávat vinu tomu, komu se “to” stalo, ať už to bylo cokoliv… myslím, že to je takový mechanismus lidské mysli, odůvodnit si, proč se to ono dané/mu dotyčné/mu stalo, že nás to falešně chrání - protože vytváří iluzi bezpečí, že když se budeme chovat “správně”, nám se to stát nemůže. Děkuji ti Yani! Že jsi četla a za tvá slova.

Jen jsem poslouchal.
Ano zlo je kolem čim dal vic.
Ano pokut neprožijem nepochopíme.
Pokut se neprojdem v botách toho dotčeneho.
Život je plný zvratů.
Někdy je lépe zapomenout.
Cose mnělo stát se sta.
Někdo se rozplakal asi jen proto,aby vzešlo něco nové.
V roce 83 jsem napsal:Růže je krása která však bolí.
Jeto jak se životem,ikd?ž si dáváme pozor můžeme se zranit
nebo nás něco ranit.

Tak tohle mě prostě rozbrečelo, ten přednes, ta slova co bodají, kdo neprožil nepochopí, kdo odsoudí neprožil...Nabádá to nikdy nehodnotit! Nikdy totiž nevíme jaký život je toho koho právě probíráme a co je za vším co on právě prožívá. Děkuji ti za to že jsem četla a poslouchala, ten přednes tomu dodal další rozměr. Je to skvělé.

Hanulka: Díky, až na tu poslední větu se shodneme a to jsem moc ráda. Ten závěr to předchozí prohlášení ale trochu popírá. Vím, že jsem v básních hodně osobní, ale přesto básně nejsou deník a lyrický subjekt a autor nejsou totéž. Ozývám se s tématem, které považuju za důležité, a které zdaleka přesahuje mou osobní zkušenost a chápu, že může být nepříjemné o něm číst - nikoho do toho ale nenutím. Jen bych ráda uvedla na pravou míru, že to, jestli se trápím nebo ne a kam to případně vede, opravdu z nějakých psaneckých střípků není (a nemá být) vidět a sdílením svých textů ani nikoho nevybízím k tomu, aby to hodnotil. I tak děkuji za přečtení a za starost.

Leslie : pravda někdy krvácí. Někdy křičí. A my máme odpovědnost ji vidět, bez výmluv, bez omluv pro zlo. Ne, žádné zlo se nedá ospravedlnit podobnými výmluvami. Představa, že oběť si něco „zasloužila“ nebo „vyprovokovala“, je nebezpečná a nesprávná. Dokola se tím trápíš a pořád dokola a to nikam nevede, bohužel.

koiška: LadyLoba: Děkuju oběma!

Jej, to je silný..

Hustý ....

Miras2250: Děkuji za milou reakci, potěšila mě. O (ne)možnosti odejít ten text úplně nemluví, ale rozumím té potřebě to k tomuhle tématu dodat. Teoreticky - tu možnost má skutečně každý, nicméně myslím, že se právě často zapomíná nejen na to, za jakou cenu (třeba maminka na rodičovské ekonomicky závislá na partnerovi skutečně moc možností nemá), ale i na psychologické aspekty, které právě člověka v takovém vztahu udržují. Vážně to nemusí být tak jednoduché, jak to z venku vypadá a já soucítím s každým, kdo tu cestu ven a sílu v sobě ještě nenašel.

Miňko: Děkuju za objasnění. A beru a uznávám, že z hotového díla si nakonec každý může vzít co chce a jestli rezonuje a někomu něco řekne, byť třeba něco jiného, než bylo zamýšleno, je to dobře. Většinou ráda nechávám prostor pro vlastní interpretaci, tenhle text je ale asi ještě moc čerstvý (a to jsem ho vložila s větším odstupem). Každopádně díky.

Yana: Aspoň na dálku objímám! Děkuju.

Děkuji za slova, která i když jich není mnoho - říkají hodně. Bohužel tyto věci se dějí a mnohem, mnohem častěji, než se o nich mluví. Na druhou stranu mi prosím promiň mou upřímnost. Každý má možnost volby- zůstat a nebo odejít. Cena je určitě nekdy velmi vysoká. Ale když ztratíš svou důstojnost, ztrácíš ji i před těmi, kteří tě zkutečné milující. Moc děkuji a přeji hezký den. Miras.

Napsal jsem "zajímavá" protože mne skutečně zaujala jak obsahem, sdělením, tak i formou zpracování. Psychologicky to nerozebírám, i já, jako každý jiný, si z Tvých veršů vybere to co v jeho nitru rezonuje. V mém případě, je ta rezonance pozitivní. Každý hlubší vztah je většinou směsicí pozitivního i negativního, v každém takovém vztahu jeden druhého ovlivní, pozmění, někdy k lepšímu, jindy k horšímu, někdo si to uvědomí a ze změn a vlivu si pro sebe vybírá to lepší, jiného to semele destruktivně. Je to přirozené, hluboký vztah přináší intenzivní trable i radost současně. kdo si chce svoji duši chránit, musí žít sám, přinejmenším duševně sám. Já osobně dávám přednost šťastnému utrpení, rozebírání a skládání, vždy rád napjatě očekávám co ze mne zbyde.

Jestě k objasnění, nemyslím si že píšeš o fyzickém týrání a rozhodně si myslím žes do básně dostala přesně to co měla vyjádřit, a doufám to co chybí a to co přebývá s tím se vypořádáš, musíš i když šrám to zanechalo a velmi silný, je to opravdu silná báseň a zoufalý pocit

Ach Leslie, je to smutné, moc, smutné, nedávno jsem napsala báseň, začátek je o mně, jak jinak:-) a pak o týraných ženách, ještě jsem ji nevložila, ale po pravdě tahle báseň, mnohem lepší mi ji připomněla. Je opravdu smutné si takhle připadat, ale ten pocit dovedu pochopit. Snad za vše! Taky jsem napsala vyznání jak si mě stvořil...bylo to vyznání a teď psávám o tom jak se rozpadám...a myslím tedy že opravdu chápu...a napsala jsi velmi nápaditou pocitovku