človiček: Vím, že to asi myslíš dobře, ale ne, s pýchou to fakt nemá nic společného... a ne, "ženich" není řešení (ani jiných problémů ostatně). Docela mě štve tenhle předpoklad společnosti, který je nám furt předsouvaný a vytváří dost tlak - a moc to nepomáhá, když si člověk z jakéhokoliv důvodu zvolí samotu. Většinou když si ji zvolí, má k tomu důvod, i když ho ostatní nemusí vidět nebo mu nemusí rozumět. Nepomáhá to ani tehdy, když si člověk samotu nezvolí, ale prostě se mu nedaří najít vhodný protějšek.

koiška: Trochublázen: Psavec: Díky za čtení a milá slova.

moonell: Průtrže nevadí, naopak. Tenhle mrak je ale nebezpečný a vždycky když si myslím, že už jsem se ho zbavila, zjistím, že tam pořád je. A když si myslím, že jsem ho přijala jako součást své identity, znovu mě něčím překvapí - tedy tím, že v ten moment, kdy převládne, to co normálně vím, najednou nedokážu vidět.

Terri42: puero: Psavec: Orionka: Neu: koiška: človiček: Díky všem za milé komentáře, popravdě jsem se trochu styděla jít s touhle ven... je hodně niterná (ještě víc, než moje jiné, a to už je co říct :D).

Psavec: človiček: Děkuji.

LadyLoba: Ona ve skutečnosti o kouření vůbec není :-) Jsou to jen kulisy, metafory. Spíš jsem se snažila vyjádřit takový vnitřní stav na pomezí, kdy je člověk v něčem zacyklený a nedaří se mu z toho vystoupit, už to odmítané začíná pomalu tušit, ale ještě nezvládne udělat ten krok ven (i když ví, že mu to škodí). I tak díky za čtení. :-)

Povedená.

Kouření je trochu mimo mě,
tak to propojení s mlhou tolik neocením

Šikovně provázaná kulisa kouře a mlhy a zároveň vnitřního postoje.

Pěkné a zajímavým způsobem lechtivé. Stojíš po kolena v řece (asi Vltava) a sleduješ jak ti rybky plujou kolem nohou.

Moc pěkná, opravdová, otevřená, prožitá.

Snad nebude tak zle, a možná, že průtrž mračen se konat nebude..

Wau, trochu lechtivá, ale krásná, kouzelná, láska . Poezie zabalená do sladkého vyznání ...

Neu to trefil.

Na tebe je to hodně odvaz. Netušil jsem tuhle průzračnost. Je to hezky uchopený. Zakazuju si závidět....upssss

Moc hezký a takový uvědomělý. Někdo je šťastlivec :-D

Ach... nádherné...:-)

Moc pěkné.

Někdy není třeba bránit se průtrži. Sama sobě budeš po namrzlým dešti důvodem roztát.

Čistě z pozorovatelského hlediska, proběhlo u tebe jakési osvobození od nutnosti druhého člověka a pak tě pokořil první kontakt s dalším. Tak mi to zní. Nejspíš do toho projektuju sama sebe a jsem zklamaná, že se do příběhu musel vrátit někdo další (já už o jiných psát nechci). Básnicky je to skvělý.