Jemná a přitom mlhavý podtón, který nelze hned rozeznat. Líbí se mi.

Moooc hezký.

Hm úplně jiná iniciace, než jsem měla čest zkusit si na ženské tantra... sestup Inany do podsveti ...a bez extáze

Aha

puero: Ty jseš dobrej. Utrpení je slast! No jo no, Persefóna se po létě stráveném u matky vrací k Hádeovi a všechny kytky zase zdechnou. Místo zrníčka granátového jablka však milý Hádes vtiskl do Lesliiných úst tabletku extáze a když to najelo, tak milé Leslie zašeptal, miluji tě, to byla ta iniciační věta. Poté, co se Leslie probrala z omámení, se opět vrátila ke svému věrnému váhání. A tom to je tato báseň.

Hned tři mytologické postavy v jedné básni a všechny ženského rodu. Jestli ono není utrpení v ženském genomu jaxi zakódováno už od australopitéka? Máš jako básník jedinečnou výhodu vychutnat si své utrpení a prodloužit si tak život víc než obyčejní lidé tam venku. Protože v bolesti je skryta kvintesence bytí. A kdo netrpí, jako by nežil a ideálně je trpět nenaplněnou láskou. Škoda, že se čtenář nedozví, která že to byla ta iniciační věta.

Leslie: pěkný nápad.... a něco takového z toho i cítím...

moonell: Moc děkuju. :-) A k tvému pozorování - já doufám, že nepokořil. Ale otevřel témata, na které sama nedohlédnu. A to je dobře. Protože se na ně můžu podívat a zpracovat je. Z relativně bezpečné vzdálenosti. Takhle na to aspoň nahlížím já.

Miras2250: :-) Je to pravda, člověk může odsypávat i sám a s překvapením někdy zjišťuje, že to stačí. Díky moc za milý komentář.

Brigita: Díky!

človiček: Vím, že to asi myslíš dobře, ale ne, s pýchou to fakt nemá nic společného... a ne, "ženich" není řešení (ani jiných problémů ostatně). Docela mě štve tenhle předpoklad společnosti, který je nám furt předsouvaný a vytváří dost tlak - a moc to nepomáhá, když si člověk z jakéhokoliv důvodu zvolí samotu. Většinou když si ji zvolí, má k tomu důvod, i když ho ostatní nemusí vidět nebo mu nemusí rozumět. Nepomáhá to ani tehdy, když si člověk samotu nezvolí, ale prostě se mu nedaří najít vhodný protějšek.

koiška: Trochublázen: Psavec: Díky za čtení a milá slova.

moonell: Průtrže nevadí, naopak. Tenhle mrak je ale nebezpečný a vždycky když si myslím, že už jsem se ho zbavila, zjistím, že tam pořád je. A když si myslím, že jsem ho přijala jako součást své identity, znovu mě něčím překvapí - tedy tím, že v ten moment, kdy převládne, to co normálně vím, najednou nedokážu vidět.

Terri42: puero: Psavec: Orionka: Neu: koiška: človiček: Díky všem za milé komentáře, popravdě jsem se trochu styděla jít s touhle ven... je hodně niterná (ještě víc, než moje jiné, a to už je co říct :D).

Psavec: človiček: Děkuji.

LadyLoba: Ona ve skutečnosti o kouření vůbec není :-) Jsou to jen kulisy, metafory. Spíš jsem se snažila vyjádřit takový vnitřní stav na pomezí, kdy je člověk v něčem zacyklený a nedaří se mu z toho vystoupit, už to odmítané začíná pomalu tušit, ale ještě nezvládne udělat ten krok ven (i když ví, že mu to škodí). I tak díky za čtení. :-)

Povedená.

Kouření je trochu mimo mě,
tak to propojení s mlhou tolik neocením

Šikovně provázaná kulisa kouře a mlhy a zároveň vnitřního postoje.

Pěkné a zajímavým způsobem lechtivé. Stojíš po kolena v řece (asi Vltava) a sleduješ jak ti rybky plujou kolem nohou.