Moc zaujalo... moc líbí....

Mně to teprve čeká...Bože pomóc!!!. Já chci ženskou. Ne slovo ,,ženatý" v kolonce občanského průkazu.

Terri42: LadyLoba: Brigita: Díky, že jste pochopily :)

Něco podobného jsem si prožila v sobotu ... a také "v hospůdce", kam jsem si šla pro čaj, abych se zahřála - vzájemný jemný dotek lidskosti. Moc hezky jsi to popsala.

Moc pěkné :-)

Ju, lidí co voní človečinou i třeba jen na moment, ten moment je prostě posvátný

Yana: Tady a teď je základ, no. Díky Moc Yani za čtení i zamyšlení se, líbí se mi, co a jak v ní čteš.

Hm, kreativní, filozofující...pro mě přemýšlející a hledající...štěstí a radost ve svém životě a to je pro mě to nejvíc! Hledat, vyvíjet se, najít pochopit a smířit se. A to ty děláš a to je to nejcennější. A taky užít si tady a teď, protože žádné tady a teď se opakovat nebudou

človiček: Děkuju :-)

Neu: Nevím jestli slam, ale je to milý, taky ji slyším. Ale myslím, že asi nebudeš sám, na koho to je moc nesrozumitelného filosofování, já už to skoro jinak neumím, jen prostě potřebuju ty svoje vnitřní divnověci nějak vyjádřit.

Velice zajímavý a opět neobvyklý. Co sis přestala sypat popel na hlavu tak jsi kreativní až to nestíhám pobrat. Ale mám radost.

To je takovy spis slam ne ? Uplne to slysim nahlas. Na me osobne je to prilis mnoho filosofie a malo sdeleni, ale ja jsem jednoducha hlava, kolegove na tom budou asi jinak :-)

Koukám, že jsme obě psaly o dešti, ale tys tu metaforu pojala úplně jinak. Ty máš déšť podzimu a rozkladu, za kterým se schováváš. Ale jednou to slunce vyjde a všechno bude vidět jasně.

Každý má v sobě tenhle mrak a někdy fakt cítí jeho velký tlak
Vzdouvá se a roste dosti, až naplní i naše kosti
Však nejlépe ho zaženeš, když se mu do očí vysměješ
Měj úsměv. Miras

Brigita: Děkuju.

iluze: Terri42: Děkuju :-)

LadyLoba: Inna sedí:-) Přesně, sestup bez extáze. Ale ticho je někdy víc než extáze, v něm má člověk šanci zaslechnout sám sebe.

človiček: Ta jen přihlížela z povzdálí :-)

puero: Homér: Bavíte mě oba, každý výklad se stočil trochu na jinou stranu, ale pravdu nemáte ani jeden. Ta věta vlastně není důležitá, proto tam není - ta mohla přijít zvenku i zevnitř. Je to o tom momentu uvědomění. Není o váhání, ani o utápění se v utrpení nenaplněnou láskou. Je to moment pravdivosti k sobě sama (a pravda mnohdy bolí), nahlédnutí vlastních podvědomých vzorců chování i vztahování se k druhým a sobě sama a rozhodnutí se z nich vymanit a jít tentokrát jinudy - a pro mě je ta cesta rozhodně mimo typický společenský narativ "šťastného konce" skrze druhého. Je to vědomé rozhodnutí vydat se do vlastního "podsvětí" a nahlédnout svůj stín - tentokrát ne proto, že mě tam hodil někdo druhý, ale protože chci najít cestu ven, a ta nejde jinudy než přes ponor. Ale vědomý ponor je za mě lepší než pasivní propad - možná to bolí, ale není v tom bezmoc.
Ty tři postavy tam určitě nejsou náhodně. Možná moje vysvětlení nedává smysl. Možná je to celý nesrozumitelný trapnopatos a kýč. Ale já ji mám prožitou a bavilo mě ji psát i cítit, tak mi to asi nevadí.
Díky za čtení i zamyšlení se.

Taky bych si dal rande s Afroditou.