Skvělá myšlenka. Líbí se mi.

Mlčeti zlato...

všechno už bylo řečeno, pochybuji.

Jak to čtivě plyne k závěru, z kterého je jasný, že tečka za příběhem ještě zdaleka není, ještě je v tobě hodně slov

Leslie: Přesně tak ... :-)

koiška: Cítíš dobře. Děkuju za čtení a reakci.

Brigita: Dandy: LadyLoba: Mlčeti Zlato: On je to spíš takový existenciální povzdech, než skutečná otázka. Ale je vlastně super, že jste se nad tím takhle poctivě zamysleli:-) To je nakonec nejlepší, když poezie klade otázky, na které si každý musí odpovědět sám. Ale už přestanu být trapná (nějak to poslední dobou nejde zastavit). Díky za čtení.

Protože , ne vše co bylo řečeno, bylo taky slyšeno ... Protože každý může něco slyšet, až když je na to připraven, takže co je pro někoho x krát stejné, pro jiného je to nové a úžasné. Protože možná to řekneš těmi tvými slovy malinko jinak, aby se to někomu dalšímu rozjasnilo v hlavě právě díky ty nuanci ?

No ano, řečeno bylo, ale neřekl jsem to já, tak se snažím přečůrávat patníky.

Mnohé ještě ne.

Zajímavé a máš pravdu ... proč ... protože si jenom myslíš, že bylo všechno řečeno. Nebylo a Ty se z toho, co řečeno nebylo potřebuješ vypovídat, zpracovat to, odžít a pak najít odvahu, TO PUSTIT ... a to je veliký krok.

Wau, tak to je teda pecka...

Já tam cítím obavu, strach z toho co mě polapilo v těch cizích vodách a beznaděj nevědět kam doplavu...

Taky přidám taoistickou odpověď: Zapal svíčku a otevři okno, ať je pořádný průvan.

Ostatně s křivdami se lidské podvědomí vyrovnává ve snech. Když si je dovedeš analyzovat, třeba ti tvé vlastní nevědomí poradí jak na to.

Někteří nosí na zádech na návštěvu opici. Opice přece na zádech nosí opice? No a když jde o paviána je to průser. Odchytit a zavřít? A když ho vezmeš pánvičkou tak týráš zvířata. Dokrmil bych ho až by se zakuckal...cigáro z durmanu místo moučníku. Host by měl dostat ubytování ve skříňce s výhledem a nízkým nájmem.

Šunkobaron: Tady dělám mrtvou já, ale nefunguje to.

Yana: A jak se to dělá?

Yana: Končí? Já nevím, spíš myslím, že ne - proto se tolik mluví o těch pár zázracích, co dobře dopadnou. Každopádně díky za čtení (a cítění).

Tak moje představivost a empatie to zcela vnímá, ten obraz je děsivý, většina příběhů o trosečnících ale končí dobře

Asi nejlepší si nespravedlnost nepřipustit...ale nejtěžší