Těžko komentovat něco, co ve mně zanechalo takovou hromadu pocitů tak, aby to neznělo jako fráze.
Líbí se mi.

hm a v hloubi duše věříš že ne, bylo by to tak určitě nejjednodušší, ale....

Yana: Je vidět, že jsi pochopila, díky. :-) Já taky vlastně pořádně nevím, jestli to bylo vážně naposled.

Marbal Škutin: Ó, děkuji. Přesně o to se snažím - vkládat tam své pocity.

Hagrid: Beru na vědomí. ;)

líbí se mi už od toho názvu, láska neláska pod kýčovitými plakáty, postel rozdělená ve dva cizí světy a závěr, a i kdyby ne, ať je to jak chce, cosi mi to připomnělo, a nesčíslněkrát jsem si říkala je to naposled......dodnes mi mrzí že jednou to naposled bylo, dík za krásnou vzpomínku, a moc hezky si to napsala

Hmmm, tak jsem zjistil, že neznám dostatek superlativů, abych vyjádřil, jak nádherně píšeš. Tryskají z toho pocity a to je důvod, proč mám Tvé básně tak moc rád.

Nejsem objektivní ale je to super ;)

Viviana Mori: Chronoss: taron: Lusy: Tak tedy děkuji. :-)

Souhlasím s taron, jak by nemohlo, vždyť je to tak upřímný, krásný, obrazný... To se musí dotknout každého, kdo kdy miloval. Moc krásné. :-)

...jak by se toto nemohlo líbit !!!

příliš těžký ticho na to
aby mohli slyšet
melodii toho druhýho

asi si byli až příliš podobný na to
aby se mohli chápat
aby mohli toužit a nemyslet

to se mi líbí a celkem mě to zaujalo a asi i trochu chápu ,proč je pro tebe tak důležitá a je ti jedno estli se nebude někomu líbit :) taky jich pár takových mám :)

Já nevím, co na to říct... Rozhodně je to zajímavé a obdivuhodné dílko s krásnou pointou... Ale rozhodně se líbí až moc..

Yana: Děkuju Yani, já si toho moc vážím. Myslím, že téhle zcela úplně neporozumí nikdo, ale je to naschvál opravdu hodně zašifrované a napsané tak, aby tam byl velký prostor pro čtenářovu fantazii.

Ano tvé básničky jsou oduševnělé a vůbec si nemyslím, že musí čtenář básni absolutně rozumět, důležité, že si v ní cosi najde a hlavně, může ji dnes vnímat úplně jinak než zítra. Každopádně píšeš zajímavě a ráda to čtu a vždy se nad tím zamýšlím.

puero: Děkuji. :-) Zajímavá úvaha, taky jsem nad tím přemýšlela. Dokonce jsme na to myslím narazili i na literárním semináři ve škole... Řekla bych, že to záleží právě na konzumentovi, jestli se spokojí jen s estetickou funkcí, nebo jestli básni nutně potřebuje rozumět. Aby to čtenáře skutečně obohatilo, zkrátka mu ta báseň něco přinesla, je samozřejmě lepší si ji vychutnat po všech stránkách, ale z vlastní zkušenosti vím, že kdysi dávno jsem četla ráda i básně, kterým jsem nerozuměla - fascinovali mě. A o to víc, když jsem se k nim později vrátila a zjistila, že vlastně nejsou zdaleka tak složité, jak se mi na první pohled zdálo. No asi bych řekla, že na to neexistuje pravidlo - může se líbit někomu, kdo jí neporozumí a naopak někomu, kdo ji pochopí, se líbit nemusí. Můžu to klidně vyzkoušet - dát ji přečíst někomu, kdo čte radši rýmovačky. :-)

Na úrovni. Povedla se opravdu. Přemýšlel jsem nad jednou věcí: jestli poučená díla potřebují i poučeného čtenáře. Jestli se zkrátka projevuje obdiv u díla v souvislosti s rozhledem konzumenta. Napřed jsem si myslel, že jo, někdo povídal, že má rád jen rýmované básničky, protože těm nerýmovaným nerozumí a tak se mu ani nelíbí. Ale myslím, že člověk nemusí věcem rozumět, aby se mu líbily. Nebo snad musí? Líbila by se tvá báseň i někomu, kdo nerýmovaným básním nerozumí?

Viviana Mori: Díky moc... :-)

DDD: Děkuju:-) Hraběte, fakt? Blues pro bláznivou holku jsem četla zrovna nedávno, nečekala bych ale, že to bude znát :-)

Je krásná... lehounce mi připomněla Hraběte a navodila mi v dnešním ránu takovej zvláštní pocit. Asi sáhnu do knihovny pro Blues pro bláznivou holku :-)