Světlo naděje

Jsem pánem tohoto světa
ve kterém pomalu krvácíš
v každé kapce krve vracíš
vzpomínky na bolest
zapomenutou.

Každý máme své světlo naděje
ale ne každý nosí jej se sebou
když pomáháme cizím lidem
zahánět jejich oblohu šedou.

Já nacházím smysl při hledání smyslu
ztracený jsem když na místě stojím
a strom krvácí, když prořezávám
větve nesoucí shnilé ovoce.

Cesta moje poseta je krví
z které rostou mi nové údy
a každá rána na těle mém
je krokem cesty za cílem.

Člověk se svými démony
musí se jedním stát,
aby se jim postavil
nebo se k nim přidal.

Je toho tolik
co musím dokázat
nedokážu na místě stát
všechny šance, co život dal
nechat větrem tiše odevlát.

Každý máme své světlo naděje
ale ne každý nosí jej se sebou
jsem pánem tohoto světa
ve kterém pomalu krvácíš.