Miňko: Děkuju za objasnění. A beru a uznávám, že z hotového díla si nakonec každý může vzít co chce a jestli rezonuje a někomu něco řekne, byť třeba něco jiného, než bylo zamýšleno, je to dobře. Většinou ráda nechávám prostor pro vlastní interpretaci, tenhle text je ale asi ještě moc čerstvý (a to jsem ho vložila s větším odstupem). Každopádně díky.

Yana: Aspoň na dálku objímám! Děkuju.

Děkuji za slova, která i když jich není mnoho - říkají hodně. Bohužel tyto věci se dějí a mnohem, mnohem častěji, než se o nich mluví. Na druhou stranu mi prosím promiň mou upřímnost. Každý má možnost volby- zůstat a nebo odejít. Cena je určitě nekdy velmi vysoká. Ale když ztratíš svou důstojnost, ztrácíš ji i před těmi, kteří tě zkutečné milující. Moc děkuji a přeji hezký den. Miras.

Napsal jsem "zajímavá" protože mne skutečně zaujala jak obsahem, sdělením, tak i formou zpracování. Psychologicky to nerozebírám, i já, jako každý jiný, si z Tvých veršů vybere to co v jeho nitru rezonuje. V mém případě, je ta rezonance pozitivní. Každý hlubší vztah je většinou směsicí pozitivního i negativního, v každém takovém vztahu jeden druhého ovlivní, pozmění, někdy k lepšímu, jindy k horšímu, někdo si to uvědomí a ze změn a vlivu si pro sebe vybírá to lepší, jiného to semele destruktivně. Je to přirozené, hluboký vztah přináší intenzivní trable i radost současně. kdo si chce svoji duši chránit, musí žít sám, přinejmenším duševně sám. Já osobně dávám přednost šťastnému utrpení, rozebírání a skládání, vždy rád napjatě očekávám co ze mne zbyde.

Jestě k objasnění, nemyslím si že píšeš o fyzickém týrání a rozhodně si myslím žes do básně dostala přesně to co měla vyjádřit, a doufám to co chybí a to co přebývá s tím se vypořádáš, musíš i když šrám to zanechalo a velmi silný, je to opravdu silná báseň a zoufalý pocit

Ach Leslie, je to smutné, moc, smutné, nedávno jsem napsala báseň, začátek je o mně, jak jinak:-) a pak o týraných ženách, ještě jsem ji nevložila, ale po pravdě tahle báseň, mnohem lepší mi ji připomněla. Je opravdu smutné si takhle připadat, ale ten pocit dovedu pochopit. Snad za vše! Taky jsem napsala vyznání jak si mě stvořil...bylo to vyznání a teď psávám o tom jak se rozpadám...a myslím tedy že opravdu chápu...a napsala jsi velmi nápaditou pocitovku

LadyLoba: To je dost klidně možné a budu ráda, když se mi pokusíš nějak objasnit, jak jsi to myslela. Možná jsem to jen nepochopila já a zvítězila frustrace z toho, že tomuhle problému všeobecně vážně moc lidí nerozumí, což je pochopitelné, ale zároveň dost těžké.

Leslie: asi nedošlo k porozumění ani komentuje ode me

Miňko: koiška: Hanulka: Jozef Brezovský: Dandy: LadyLoba: Nějak nevím, co na ty komentáře říct. To je mýtus romantické lásky v naší společnosti rozšířený natolik, že vám stav popsaný v básni přijde normální nebo dokonce žádoucí? Možná jsem to jen napsala tak, že to je pro běžného čtenáře neuchopitelné. Rozumím tomu, že pokud si něčím takovým člověk neprojde, asi si to vůbec neumí představit, pokud nemá hodně nastudováno v oblasti psychologie a psychopatologie. Ale i tak si říkám - pokud někdo někoho opakovaně rozkládá a zase skládá dohromady s tím, že z toho rozkladu nakonec vzejde jiný - nejen že ho "pachatel" připravuje o ty části osobnosti, které mu byly vlastní, ale ještě mu tam postupně podsouvá to, co je v jeho vlastním zájmu...určitě bych to nenazvala obohacením. Spíš vymýváním mozku.

Ale jak říkám, je to složité téma, se kterým asi moc lidí není obeznámeno, a zjevně se mi to nepodařilo dostat do básně tak, jak jsem zamýšlela. Už takhle mi to přišlo moc polopatické a zjevně ne, takže si beru ponaučení, že předat tohle téma většině čtenářů básní mi prostě moc nejde.

Každopádně díky všem za přečtení a za to, že vás alespoň zaujala, když už nejspíš nedošlo k porozumění.

Krásna úvaha

Leslie : rozumím ...

Zajimavá,cozanikne ,co přibyde..
Bude lépe?
Bude húř?

Zajímavá...

Takže tě vlastně obohatil?

Líbí

Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.

Hezká jarní poezie, je křehce žlutá a srdce v ní bije...

Žít za tím ... Pecka

Zabolela.

Přežit se dá téměř vše,však jakou sedlynu hořkosti to vnás zanechá,nevýme mnohdy sami,je jak niterní magma co sem tam vyjde na povrch jako slzy,s otázkou proč?