taron: Viviana Mori: Lizzzie: Yasmin: Yana: PetrK.: Marbal Škutin: Lusy: inkoust: DDD: Moc vám všem děkuju za nádherné komentáře, strašně moc si jich vážím, každého z nich, a nevýslovně mě těší, že mou báseň i celkovou tvorbu takto vnímáte! :-) Jsem ráda, že jste se tu všichni zastavili a zanechali komentář. :-)

Vystižení konkrétního okamžiku? pěkné :)

Nádherná slovní spojení. Úžasné po obsahové stránce. Celé to do sebe krásně zapadá a dohromady to tvoří další Tvé jedinečné dílo.

Létáš jako babí léto:-) Odpustit, ale nikdy nedopustit...Jak to mají ženy, nevím, ale třeba mě už dávno nic nebolí.:-)))

Jenže..jenže, i když člověk odpustí...tak bolest může přetrvávat...a to je to, co třebas zaráželo mě...vždy jsem si myslela , že jsem málo, nebo ne zcela odpustila...ale ne...bolest se prý může vyskytovat dál....tak teď už nezápasím se vzpomínkama a odpuštěním...ale s tím, jak se té potvory střepat....
Jinak , já už myslím nic nového nevymyslím, než ti, co byli pode mnou...jen snad to blábolení bylo asi o mě :))))) a jo...tvá poezie je tak lehoučká jako poezie Yasmín a DDD ..prostě vy jste ta správná trojka :)

Prý slzy vyplakaný dovnitř bolí ze všeho nejvíc. Něco na tom bude.
Strašně se mi líbí ten obzor, slunečnice a stínohry.
Nádhera, Leslie!

Viviana Mori: ... to bych tě nečet

inkoust: DDD: Teď doufám, že to blábolení nemá něco společného se mnou. :-D Protože já neblábolim!

K básni: Citím z toho velkou bolest, tato věc si zaslouží, aby ji lidé četli, konec je dokonalý tím, jak vyzní. A celá báseň vyznívá příjemně poeticky, ačkoliv bolí. Nevím, kolik je v ní naděje, ale mne zabolela celá.

Jsem rád, že byl 3xD rychlejší a nemusím toho tolik psát :-)
jen bych poznamenal, co už jsem ti někde nějak psal - přesněji: na tom, jak píšeš, je mi příjemné to, co se dá nazvat vědomé prožívání. Mnohokrát jsem četl, že důležit(dokonce nejdůležitější) jsou ty pocity, ale je to dost ošidné. Plynou z toho někdy postoje typu: Jéééé, vůbec tomu nerozumím, ale je to náááádhera. A někdy je pak vnímáno jako nádhera blábolení. tak, abych nezapomněl: Pěkná báseň :-) DDD: :-)

ten konec je výborný! děkuju ti za ni;) cítím z ní najednou ten tvůj klid a osvobození? ano, dyž odpouštíme...stáváme se volnými:)

Ó Leslie, první část je mrazivá, ale pak se přehoupne a závěr, je úžasný a tvé dílko se řadí mezi ty, které nás vlastně mohou poučit a ještě je tak nádherně napsané, nedávno PetrK napsal také o odpouštění, ano zapomenout je kruté, ale odpustit, smířit se, vše urovnat aby bylo čisto....Takový lehký, jakoby mimochodem je tvůj styl a přitom tak plný myšlenek

Krásné zamyšlení ... Líbí se mi jak si hraješ se slovíčky .. Moc krásně se to čte :)

Mám tvoje dílka rád. Líbí se mi o čem píšeš i jak o tom píšeš a uvažuješ. Kolikrát tady narazím na zajímavej nápad zamotanej do různých rádobypoetických blábolů, který ale nemaj ani hlavu ani patu. U tebe mi nikdy nevadí jediné slovo, nic mi z toho netrčí, všechno má přesně své místo, krásně to plyne a hezky zní. Máš pro to cit. ...a tahle básnička je prostě krásná :-)

Hass: Přesně tak. :-) Díky za zastávku.

inkoust: Děkuji ti. A máš pravdu, skutečně začínám zjišťovat, že je to hledání nadějné. :-) Něco se přelomilo.

Naděje, která hřeje :)

Tvoje nejstarší básnička je něžná, tulivá. Nijak se tvoje romantické představy nezměnily. Jsou pořád tak tulivé a žádoucí. Pořád je v tobě skrytá touha nechat se schovat do bezpečné stabilní náruče, někoho, komu můžeš věřit, že tě neopustí, že se při tvém přitulení neodtáhne. Pořád jsi tuleň. A ten obrázek má skrytý sexuální náboj.

Líbí se mi vyjádření toho hledání. Hledání nadějného, protože takto popsaný vnitřní vesmír není nesrozumitelný chaos :-)

inkoust: Ano, právě proto mě tak nadchly ty tvé korálky! :-) Díky!

Moc pěkně vyjádřeno to tajemství, jeho podstata. Protože není pravda, že protiklady se přitahují nebo do sebe zapadají. Jen vyjímečně a jen nějakými prvky v té kombinaci. Vlastně jde o dvě škály barev, které vytvoří novou a bohatou paletu. Líbí!