LadyLoba: Aspoň jednoho čtenáře:-) Děkuju.

Zaujalo

Psavec: Díky moc za čtení i zanechání komentáře.

Zajímavý počin.

LadyLoba: Spíš ono si to hraje se mnou. Já to jen (občas) zaznamenávám.

Ode dna by to bylo fajn, ale tam už jsem byla. Teď už to není dno, ale ani břeh. Proto volím aspoň mezi-nádechy.

Každopádně děkuju.

vyhrála si si s tím ;)

Nebo se nadechnout, ponořit, najít dno a odrazit se ? i to by mohla být taktika - pokud tedy *píp* má nějaké dno ...

LadyLoba: impi: Yana: Orionka: Díky moc, každé zamyšlení sám nad sebou nebo probuzení něčeho v sobě je pro mě ta nelepší zpětná vazba.

Jarda468: LadyLoba: Díky.

Orionka: Pravda. Byť tohle je spíš o uvědomění, že když se mi po letech pomalinku daří vracet se ke svému plnohodnotnému intenzivnímu prožívaní pozitivních věcí…má to i druhou stranu. Prostě pokud cítím a nejsem v otupělé mlze, bude o to víc bolet i to negativní. Nic mezi tím není.

Jan Václav Zemánek: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Díky moc, jsem ráda, že se líbí. :-) Mně osobně uklidňuje (i když má nostalgickou příchuť), ale někdy se to nepodaří přenést do slov i pro ostatní, tady si vůbec nejsem jistá.

Brigita: Jarda468: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Díky moc za čtení i milé reakce.

Kdo nesází, nevyhraje.

Být konečně sám sebou a ještě mít své lidi, kteří tě tak berou ... to je prostě pecka . ..

Asi je potřeba se k tomu probojovat a někdo má ten boj o dost těžší, musí se rvát s okolím i se sebou. A ne každý to dá, a někdo to i vzdá. Vlastně je to takové celoživotní hledání sebe sama. Asi jsem se do toho lehce zamotala, ale přimělo mě to k zamyšlení, díky za to.

Jsme tím kým jsme, jen občas poznamenáni těmi okolo, hezké

Dneska to bolí,
A zítra snad,
Růže vykvetou

hodně to ve mě probouzí

Neu: No jo, někdy to trvá, než jim člověk přijde na chuť.

Leslie: Protoze bejt sam sebou nekdy taky boli. Neni to vzdycky vyhra. Jako datle.

Victor: To mě těší, díky moc!