Orionka: Pravda. Byť tohle je spíš o uvědomění, že když se mi po letech pomalinku daří vracet se ke svému plnohodnotnému intenzivnímu prožívaní pozitivních věcí…má to i druhou stranu. Prostě pokud cítím a nejsem v otupělé mlze, bude o to víc bolet i to negativní. Nic mezi tím není.

Jan Václav Zemánek: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Díky moc, jsem ráda, že se líbí. :-) Mně osobně uklidňuje (i když má nostalgickou příchuť), ale někdy se to nepodaří přenést do slov i pro ostatní, tady si vůbec nejsem jistá.

Brigita: Jarda468: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Díky moc za čtení i milé reakce.

Kdo nesází, nevyhraje.

Být konečně sám sebou a ještě mít své lidi, kteří tě tak berou ... to je prostě pecka . ..

Asi je potřeba se k tomu probojovat a někdo má ten boj o dost těžší, musí se rvát s okolím i se sebou. A ne každý to dá, a někdo to i vzdá. Vlastně je to takové celoživotní hledání sebe sama. Asi jsem se do toho lehce zamotala, ale přimělo mě to k zamyšlení, díky za to.

Jsme tím kým jsme, jen občas poznamenáni těmi okolo, hezké

Dneska to bolí,
A zítra snad,
Růže vykvetou

hodně to ve mě probouzí

Neu: No jo, někdy to trvá, než jim člověk přijde na chuť.

Leslie: Protoze bejt sam sebou nekdy taky boli. Neni to vzdycky vyhra. Jako datle.

Victor: To mě těší, díky moc!

Neu: :-))) Jestli ti to chutná jako datle, jak víš, že jsi fakt tím, kým jsi?

Jaké to asi je -

když smíš
být tím,
kým jsi?

Je to bezva, jako žvejkat datle. Někoho to nabíjí, někoho zabíjí

skutečně, tak tohle na mě zapůsobilo, fakt super, trochu jsem se v tom našel.

Pravdivé.

Foukám

Podzimně hezká

Chytré, vůbec ne laciné, díky

Hezká s příchutí nostalgie, řekl bych povedlo se...