Velmi zajímavé, inspirující

Hezký:)

Četl jsem to do: Bůh... Kdo nazývá Boha parchantem umírá v bolestech a především - nemiluje. Hodně štěstí.

Je to velmi dobře napsáno, umíš vtáhnout a udržet pozornost, což u víceméně popisného textu, kde téměř chybí akce i dialogy, není nic snadného. Četlo se mi to opravdu dobře a je tam řada zajímavých myšlenek.
Mám dva postřehy. Jednak mi to připomnělo Muzeum nevinnosti Orhana Pamuka, to je vlastně kronika posedlosti jednoho muže mladou ženou, také psaná v ich formě. I u něj mě fascinovalo, jak lehce člověk čte stránky, kde se neděje vlastně nic, je to jen jeho vnitřní monolog o lásce, pořád dokola a přece pokaždé trochu jinak a poutavě.
A druhá věc, je zvláštní, jak se do díla přetaví pohlaví autora. Všimla jsem si toho na psancích už víckrát a tady mě to praštilo hned. Tvůj nick neznám a pohlaví z něj poznat není, ale přesto mi hned po pár slovech bylo zřejmé, že to píše žena, a mužská koncovka na druhém řádku mě zarazila. Nevím proč a neumím pojmenovat, čím je tvoje psaní ženské, ale prostě ho tak vnímám.

moc pěkné... akorát mě ruší interpunkce na čtvrtém řádku, která by tam neměla být... proč? protože by měla být buď všude a nebo nikde ;)

a večer se opět narodí.

Zajímavé, ale moc se mi nelíbí ten tvrdý začátek, respektive to slovo industriální. Nesedí mi tam a kazí to celý nádech nesoucí se celou básní.

Bolestná. A pěkná.

...a někdy to nejde, ať se snažíme sebevíc...pěkná :-)

líbí

je tam dvakrát slůvko snažíš, je taková rozpolcená, opilá a vášnivá, trochu povrchní, ale pěkná, je to navíc taková zajímavá hra se slovy

:)

Má něco do sebe...

Musel jsem si hledat co že to vlastně bázeň je...

Zajímavá :-)

little.dream: uzasna metafora!!!!

Yana: Líbí se mi, jak pokaždé pochopíš podstatu myšlenky, kterou se snažím převézt na papír. Děkuji.

hm, zebe, celá básnička, líbí

hm, kdo jsi ty, jsi tím co si myslíš, kdo nebo co je on, "sledujete" se, možná jen tvoříte část celku, koho, čeho? já miluju tvá zamyšlení, dlouho jsem je nečetla

Tohle asi bude pravda

:))))