Nádhera. Úplně to prožívám a představuju si v pestrých barvách. Hlavně u té kávy, to je tak příjemná každodennost, čiší z ní touha po klidu.

Doporučuji zůstat u svléká.

Já bych rád dosáhl diskuzí na téma Kam poezie směřuje, což se těžko rozpoutává, když to někdo utne slovy,, Tohle není dle mého báseň".

Čeho teda chceš dosáhnout takovým dílkem?

Z toho, že u básně, kterou nepovažuješ za báseň a těch je tu většina, zřídka kdy napíšeš kloudný komentář.

Tedy to bych do tebe nikdy neřekl. Nejen že se mi to nelíbí, ale tím, žes tam nenapsala adresáta, to beru jako dílo útočící na kohokoliv co ti kdy napsal nějaký komentář k dílu. Hlavně že ty se komentovat bojíš. Svoje názory zkus ventilovat jinak, prosím, poezie si takové zacházení snad ani nezaslouží. Hned se z toho stává angažovaná záležitost. Místo toho, aby tam bylo nějaké mravní ponaučení, se člověk dozví, že ani ty nemáš daleko k vulgaritám. Smutné.

Velmi zdařilé, velmi. Ano. Poslední odstavec to sice hodně pohřbil, protože z toho udělat citovou záležitost a vyčpěla z toho ta přírodní drsnost. Ale jináč pěkné.

shane: Co naděláš Shane, noví umělci staré publikum málokdy osloví. Ledaže nepřijdou s ničím novým.

Stejně si hrají jen na modernisty. Hehe. Kde už jen jsem tohle slyšel toho chlapečka říkat?

Zajímavý jinotaj.

Na mě je to příliš komplikovaná a odborná báseň. Netroufám si.

Ahoj nováčku. Vstupuješ na bitevní pole psanecké džungle velmi osobní básní a proto radím, opatrně. První negativní ohlas ti srazí hřebínek a přiměje se zamyslet nad svým vlastním uměním. Pro koho píšeš, jaké reakce očekáváš, a dají ti něco? Ne každý autor dovede psát o sobě a svých pocitech pořád. Hledej umění, konzumuj ho a zkus napodobit, usiluj o něco víc než o psaní pro zábavu, nebo odreagování... psanci to poznají a ocení. V opačném případě si budeš hledat čtenáře hůř. A čtenáře chce přece každý.

Láska prochází žaludkem a když se dost neprovaří, může ve střevech nadělat pěknou paseku.

Ach paseka! Na stráni s výhledem do údolí s koníčky...

Hledáš-li houbu, která by tě sexuálně uspokojila, najdeš ji v jistých mužských necudných partijích. (proč je to v množném čísle sám nevím. Takže v necudné jedné partii ano. Tak.) Co že ses vrátila na psance?

Ach ano. Mě taky včerejší hokej pěkně naštval. Zrovna jsme měli valnou hromadu. Předseda spolku a pan ředitel srdnatě obhajovali a chválili mou celoroční práci. A veškeré představenstvo mělo hlavy otočené opačným směrem a čumělo na ten pitomý hokej, nikoho absolutně nezajímalo, co tam vepředu říkají. Cosi se odhlasovalo a pak všeci běželi jak s keserem dolů do lokálu, kde byl lepší obraz.

Jéé, to v Norsku! V Norsku lidi vůbec nevědí, že nějaký hokej existuje. Jdete do sportovní hospody uprostřed mistrovství a ta je dokonale prázdná. Zato v Česku, v tomhle období, jsou ulice prázdné, jako v Hirošimě, všichni sedí u telky oči na vrch hlavy, pomalovaní jak Čejeni a ty vlajky na autech, to je vůbec vrchol plebejství. Ráno se na pracovní schůzi hodinu řešilo rozestavění českého týmu v kritické minutě a výběr hráčů... kde to žiju?

Ták. A bude tančit, jak chlap bude pískat. Dobře tý.

Odpočinul jsem si u ní. A opět s sebou mrskám na mělčině a doufám, že mě někdo zvedne, dokud Sluníčko nezačne stoupat do korun.

Hmm asi to báseň je. Orionka by namítla, že sotva, když tam není žádný rým, ale myslím, že chápu odkud pramení tvoje nedůvěra - nějak tam chybí ten tolik typický básnický obraz, něco slovem začarovaného. Jakási těžko uchopitelná ingredience poezie.

Samota je dost možná spíše prozření z falešné iluze, že sama někdy taky nejsi. Potřebujeme přípojku do neokortexu, připojit se na matrix a nějak sladit svoje potřeby s úlem. Užívej si přirozenost stavu osamění. Všechno v přírodě (snad kromě dětí) je samo. Na všechno.

Hm, básnicky hutná záležitost. Romantizující slovník - dost nemoderní věc, ale leckomu sedne, a nad kdečím se čtenář šprajcne a přemýšlí, je-li to vůbec možné, tak říci. Třeba ten konec písním labutím, to se mi líbilo, je to obrat, který se jen tak nevidí, ale je to divné. Labutí písnička je jen jedna. Havrani, smrt, prokletí... kýčovité symboly, atmosféra se dá naladit i modernějšími postupy, hádám ale, že to už je dost nad původní záměr. Záměr vyjádřit svoje pocity.

Poněkud přeceňuješ psanecké umění, ale je to milé.