Proč jsi tak namyšlenej?

Tímto pojednáním jsi mezi největší lůzry této stránky zařadil hlavně sám sebe.

Hezké.

Umění jsem v tom nenašla, dobře ty...

Ta Delivery to prostě uměla, možná ještě umí. Krásně se to čte, takovej vnitřní monolog na jeden zátah.

Díky, alespoň za ty dva řádky...

Výborné symposium. První řádek kratší, druhý delší, mezera...je to jako tlukot srdce. Hezké dílo slečno.

kalinka: Lepší je určitě zničit se, než být stroj...

A co teprve až bys viděla mě...a nemohla si ani sáhnout...

kalinka: Dík. Láska tě spasí sestro.

Zkouším věřit tomu, že nejsi blbá. Celej svůj dům, deku a rum

Takže potřebuješ nit? Pojď, chyť si jí. V orkánu je ustřihávám, všechny ženy, nezájem. Nesnáším, když na mě cizí ženský šahají. Upřímně? Jsem rád, že už je zase ošklivě. Včera jsem holku vyprovodil do hor. Francie, nikdy jsem tam nebyl, jen jsem letmo přišel na Korsice o panenství. Hehe. Občas bych si rád pokecal s inteligentními lidmi. Zavděčit se chlapovi je fakt lehký. Udělej mu to, opusť ho, dá si si whiskey a steak a bude grunge jazz punk hotel psycho. Teď psala, prej jim tam prší. Nic novýho na jaře v horách, zvláště v předmoří. Milujem se. I sem jí napsal, že jsem ztracený blbý dítě jenom v tričku. 1200 km daleko. Uvidíme se až příští neděli. Alkoholik ani hulič bych v podstatě nemohl být, na plný úvazek. Po chlastu bolí hlava a po hulení duše, když do toho teda člověk jde tvrdě. Jsem rád, že mě ještě nikdo k nikomu nepřirovnal. Takže nit, hm, jak by napsala taron. Ta utiskovaná mlácená žena lehce po kristových létech se na to tady taky vykašlala? Člověk si skočí na chvíli za tučňákama a najednou je ze všeho dementov.

Kleriska.KX: Díky moc. Já jsem sem chodil kvůli lidem jako jsi ty. Dobrý lidi vyšumívaj rychlejš než blbci.

Orionka: Nepruď.

lakomec: Díky za přečtení. Maloměsto, z kterého jsem pak dojížděl do okresního města, po další škole jsem pak skončil v krajském městě. No a nakonec z toho bude časem asi ta vesnice, samota..

oslov radek: Dík, zdar...

Orionka: Ty sama jsi puzzle, který nikdo nesloží. Tak nečti moje deníkový zápisky, ani tyhle šroty, když tě to tak irituje. Vím, co tě štve nejvíc, že mě absolutně nezajímáš.

kalinka: To víš, není to furt veselý. Teď třebas musím vylízt z postele a odjet do práce.

Oni ví všechno na člověka!

Není to špatný, vůbec.