Jaro se nezadržitelně bliží.
Bledule v udolí Rakovce je na tisic.
Brod vůně lesa,loky kterým vitr vyčesáva šediny.
Skřivan skřiplavim hlasem láká družku svou.
V komíně pár jen sazí.
Oči se takrásně zalesknou..
Jen soumrak lehce studí.
Však pupeny do rospuku jdou.

Moc pěkné.
Možná podumam .nebo ani nedumám.
Život je nkdy peřičko a někdy balvan.

Moc hezké.
Pak ten šepot koleji.
A zas nový příběk se roskutalý
jak klubko bavlnky.

Z času prošlého lze se učit.
Ponaučit.
Co bylo se nevratí.
Čas jde stale vpřed.

Amanita to bylo i v pohádce pan Kostka hrál toho kouzelného dědu.

Zajimavé.

Jít ven.
Stěny svírají

City jsou bohatství.

A tento čas se stavá pravdou.
Že lež chopila se otěží.
Smutkem oči hasnou.
Duše vtěluje se do
horských protěží

Otravyti manžela spravila by nevěra.
Parůzky jdou speněžit
Tomu žena nechce uvěřit.
Svou nevéru zajidá
Když s manželem posnídá.
Byla v roli lháře
Z manžela udělala
milionáře.

Moc pěkné.
Kéžby už bylo.

Moc hezké.
Smutné
Když ze slov ukápne slza
cit ještě nezamrzl.

Proč zanika cit.
Proč neptamese na darmo.
Krásu v drobcich lze na lest.
V slzách rosy.
V slunce zapadaní.
V cinkavem smíchu vetru.
V sevřených dlaních
V maličkostech co se mohou stát i veličinou.
Hlavně ať city nezahynou.

Pěkná.

Ano jen tak něco nezbaští.
Dobrý

Bezva.

Pěkné

Bohužel jeto tak.

Dobrý.
Kamaradka měla podobné setkání onehdy.
Jen ta kráva byla rychlejší naštěstí to odneslo jen zrcátko.

Malovat malíčkem obrázky do písku.
Je třeba byt nablísko ohnisku.
Provázet pohledem jiskry co odletí.
Naděje nevzdávat,nežít jen v napětí.
Nenechat nasadit svěraci kazajku.
Lépeje s kaminků,poskládat mozajku.
Možná se dějje co nitro neví.
Někdy se život chová jak němí.