Rosa: Neuč se. Už umíš. Vidět i to, co autor nejen nenapsal, ale ani nazamýšlel, je pád do hlubouky citů, které v nás má umění vyvolávat. A u básní jo_ to není zas tak těžké. :o)

Ano, cítím, vnímám. Krásné, díky.

Souhlasím. Jednou nahoře a jednou dole, nevědět a tápat, to je v životě běžné.
Hezké dílko.

To není dobré, to je nádherné...
Strašně moc díky.

Krása! Nebudu nijak dlouze analyzovat ani popisovat, kolikrát jsem to četl. Shrnu to takto - zase jednou mi při čtení přebíhal mráz po zádech.
Moc díky.

jo_: Díky moc.
... možná taky Středa?

Moc děkuji za pěkné komentáře.

Ještě jednou díky za komentáře.

Dík za komentář.
Jenom, "St"?
- Standard Time
- Svatý Tomáš
- Star Trek
?

Pěkný popis bezútěšnosti. Proč jen je jí v životě tolik?
Díky.

Zase jedna z věcí, co jsem si musel číst několikrát. Hodně se mi to líbí. Mimo jiné proto, jak podobně to cítím. Léta jsem žil v prvním odstavci, teď jsem v druhém. Jen si nejsem jistý, jestli bych chtěl do třetího. Člověk přece potřebuje nějaký únik...
A když tak toužíš po kritice, na konci prvního odstavce máš ve slově "zase" navíc "t". :o))

Rosa: No, především se nepovažuji za žádného spisovatele, tím méně pak kritika. Pár cestopisů (zde "Paříž 2019 I, díl 1." ;o) ) a jiných drobností jsem ale napsal.
Ten tvůj na mě působí bezchybně, stylisticky i obsahově. Výborně se čte. Obsahuje to co má - informace i dojmy. Snad jen špetku humoru bych přidal. Ale to je opravdu, jak dnes s oblibou plkají politici, "marginální". Rád si přečtu tvoje další díla.

Hodně zajímavé. Díky za cestopis.

... a já jsem se schoulil do té básně a ne a ne se dostat ven ...
Hezké.

Uuuh. Smyslné. Fajn.

Zavonělo to. Dík.

Děkuji.

Určitě nejsi jediná, kdo zná "mučení křídel". Ať už v kanclíku, nebo jinde. Dík.

Je to tak. Připomíná mi to závěr filmové adaptace Stalkera. Parta zcela odlišných lidí, procházejících smrtící zónou v cestě za zlatou koulí, údajně plnící všechna přání. Dostanou se až téměř k ní. Tam je ale jejich průvodce, zkušený "stalker", upozorňuje, že zlatá koule neplní žádné "ad hoc" vyslovené přání, ale jen ta skutečná, nehlubší, nejskrytější.
Včichni zůstávají sedět a nikdo nemá odvahu do místnosti s koulí vstoupit...
Dobré. Vítej a díky.

Tady si netroufnu na žádné analýzy. Vyvolává to pocity a silné. Díky za ně.