To není špatný.....projev dřeně duše.Nevnímám to cynicky suše , kde že , sám s kmotrou kostky jsem hrál, plakajíc jsem se smál i bál. Trumf v rukávu já měl, eso vděčnosti vyděsilo spoluhráče. Ona jen vrškem strachu mávala, jenž mi k nohám spadl poražen.

Trochu mi vytanulo na mysli,že se tvé verše a tvá přezdívka podobají topinamburu. Jde o slunečnici kvetoucí těsně před zimou, takříkajíc na poslední chvíli. Na lásku není nikdy pozdě. Mnoho zdaru.

Zaujalo mne, že to tu nemáš ráda. Kde je chyba? Jsme možná jedni z posledních co poznávají ještě docela krásný svět. Tak nepředbíhej. :-)

Samota člověku odhalí spoustu věcí a pocitů. Někdy je to i lepší než být v špatné společnosti. Nejtěžší samota je v pustém vztahu.

Tvá tónina mě vždy zaujme. Jde o zdobné klece pocitů ukovaných ze slov.

Krásný intelekt ženského jiskření lapen v pavučině slov.

Hezky nastíněné. A dost chytře pojaté.

Trpělivost růže přináší,

Souzním s myšlenkou životního procesu.

Svět píchá pyšně pýchu lidí , splaskne pytel zpytování.

Každý ráno se může místo Nás vzbudit někdo nový, jiný. Občas se mi to stalo a bylo to vždy fajn, když ta duše nechala mé boty u postele a šla hledat bosa novou cestu. Hodně štěstí....Život je cesta, nikoli cíl.

Borovice se nezdá......žádná suchá větev.

Srdce tvé jsou obrazy. Duše bude asi rámem. Společné máme možná jedno, slavíme den každým ránem. Máš srozumitelný styl. To mám rád. Hodně přírodních krás přeji vetkat do tvých smyslů.

Pošlapaný duše jsou jako polámaný rostliny. Vždy se zvednou, ale vždy aspoň rok jsou pokroucený. Zjara si však vzpomenou a znova vyrostou zpříma. Přeji ti mnoho krás jako odškodnění.

Nahou duši mám. Do lži se neoblékám. Pokud lhát musel jsem pak jen mlčky.

Agonie je někdy dozvukem života. Bojím se takových postojů. Rád bych jednou prožil stáří plnohodnotně. Netoužím po důchodu. Chci se bavit prožíváním. Báseň na tehdy osmnáctku napovídá o zralosti vnímání.

Změň si přezdívku.

Minulost v trakači vetchém za sebou taháme do rozpadnutí jeho kol. Mnozí i po té madlo rukojeti křečovitě svírají, i když za nimi už nic není.

Jo nohy....Barevný jak turistický značky a přesto člověk bloudí.

Jedna se s tím sotva vleče, druhá prosí chirurgy v kleče. Je to dílo k dumlání ,telecím to zavání. Mé oko vnady také svádí, však za moudrostí jsou až v pořadí.