Neumím to přijmout v kleče ani breče
kajícně prosím o odpuštění,
mezi Bohy mladou ratolestí se jeví.
Nemohu mu upírat že jeho příběh
stvořil řád a nové státy...však
nadále si lámeme lebky, hnáty
Pane smiluj se...
jako funkční lék se zatím
nejeví.

LadyLoba: Brigita: Děkuju moc. Vypadla ze mně jedním tahem.

Ti lidé mně mrzí
jejich osud není my cizí.
Okna mezi Námi
my v teple- oni samy
hryžou si své rány
do přežrání
však břicho kručí...
mé oči to mučí
tolik zrady...

Šunkobaron: LadyLoba: Dandy: Brigita: Hlavně když Vy všichni tu vůli máte na svět a život se usmíváte. Díky lidičky

LadyLoba: Konec dobrej, všechno dobrý. Taky jsem nakonec trochu soli pustil z očí abych vyrovnal hladinu mezi odvahou a pokorou. Dík brzy zas vrtuli roztočí. Osmkrát upadni, devětkrát vstaň...vždycky vstaň

Takhle to má být
v chrámu má
naše duše žít.
A kdo v svatyni
svého ducha střeží
tomu ublížiti
lze jen stěží. Amen

Někteří nosí na zádech na návštěvu opici. Opice přece na zádech nosí opice? No a když jde o paviána je to průser. Odchytit a zavřít? A když ho vezmeš pánvičkou tak týráš zvířata. Dokrmil bych ho až by se zakuckal...cigáro z durmanu místo moučníku. Host by měl dostat ubytování ve skříňce s výhledem a nízkým nájmem.

V sauně jsme ryzí
stud je Nám cizí. Víme,
že ta těla se milují
tam z tepla a chladu
se radují.
Nahota se tam všem
na odiv dává
vše sytí, nikoho
však neosahává.
Přirozenost poskytuje
každému dostatečné
krytí.

Zítra někdy je rokem a ten dalším skokem letopočet vždy změní. Ze zvyku na ten běh najde koloběh fakturu k zdanění a na ní je psáno. Život utekl , je vymalováno.

Brigita: Děkuju můzo. Burčák my jazyk svázal, dnes uctít bych tě nedokázal.

Studánka? Někdy hluboké tůně. Často však Sahara co po citu marně stůně.

Máš dnes 11 výročí na psancích a tak jsem zašel ti popřát. Tvé vhledy na život jsou vzácné a většinovou populací těžko uchopitelné. Za mne jsi někdo koho vnímám jako moudřejší variantu sám sebe přesto že jsi mladší. Ať se ti daří Lenko.

Zajímavé moc tvého mozku vrásnění
v zatáčkách myšlenky ohýbají své ztvárnění.
Kdo nandat chtěl by tě do šablon , formiček
tomu hrob ustojím ze samých kytiček.

Pragmatik si věru skvělí
řád věcí ti sice velí
ale ty si zvolit smíš
kolik piv dáš a kdy spíš.
V hospodě tvé zda
nikdo tuší jak básnickou
máš svojí duši.
Kroužkuje tvá poezie
v lidech trubky čistí, myje.

Dandy: Mám dojem, že už
mnoho vystřídal jsem těl.
Některá byla zdatná, však
jiná křehká bohužel.
Ta křehká byla sídlem motýlů
Ta zdatná vše řešila na sílu.
Nyní v hybridu já jedu
složen s obou skutečností
velikou má cenu.
Duch sílu dostává
z motýla se Fénix rodí.
Z citu můj kmen
nyní jablka plodí.

Koho básnička oslovila v dětství tomu se stala často osudem. Má první báseň byla o kopřivě. Kopřivo, kopřivo nepal nožky dětí, budeš li je pálit srp si na tě posvítí.. Tvé dílko je krásné.

Pěkně popsaná emoce autorky, sebereflexe.

Pomluvy jsou ostrou zbraní
nejen kůži, srdce zraní.
Však také mohou podobat
se hrachu, co po zdi
se skutálí.
Ty beze strachu jen
sleduj vše z povzdálí.

Defragmentace, kaleidoskop...ale hlavně ten úžas nad změnami Nás samých, že se ani nehodí zlobit se na toho , kdo to v Nás dokázal nastartovat byť způsobem nepříjemným.

Hodně dobrý Brigito
to i to i to....
Vzala jsi my vítr s plachet
splasknul jsem jak měch
čmáral bych srdce po zdech
však stačit bude vzdech.