Zabíjet rty,to se smí?Tvůj cit průměrným zabijákům strach nahání.Zproštěn viny jistě budeš,brzy svou oběť znova svým citem potěš.

Láska o kterou se nestojí nedělá modřiny a dlouho nebolí.
význam však velký má ,to co druhým děláme jak bumerang se vracívá.

Čekání nemám rád,to raději karty naučím se hrát.Maskuj že máš černého Petra.Každému občas přijde do ruky.Život je hra.Tak znova zamíchej a jede se dál.

Ztrácím chuť psát a nalezám touhu povzbuzovat,neboť jsou lidé jenž mnohé vyjadřují lépe a podporou ty klenoty můžem pěkně vyleštit.Nezpychni příteli.

Hraje klavír,čtu tvou báseň a pak si rozkliknu tvou fotku na profilu a říkám si správný týpek. Kdyby všichni měly duši jako on.

A Já se lásce učím celý život.Hezká

Díky podobným básním začínám oslavovat člověka,ženu víc jako kolektivní flujdum intelektu bez nutkavého pocitu,že musím mít tu nejkrásnější třešeň na konci větve pro sebe.Mám zodpovědný pocit za vyplivované pecky na zemi. V nenaplnění spatřuji vyšší možnosti obdarování od Vás- žen anonymních dárkyň.Děkuji

Nezkrotný muž,mustang,nirvánu zná,před láskou s udidlem však raděj utíká.Jeho vize skončily v mlze a z její příze udidlo se vynořilo do tlamy se mu zabořilo.Hříšná i nevinná kobylka o lásce rozjímá.Děkuji za tvoje komentáře.

Dodatečně ti přeji k narozeninám ať duše tvá roste a tvá slova ať jsou medem který Nám chutná.Tvé myšlenky svým dotykem nechť působí jako ten čmelák.A květy kterých se dotkneš nechť urodí.

Nedorostl jsem tvému umu,forma a myšlenka tam zakletá je.Však pro mne je to v 3D a já brýle nedostal v předsálí.Přesto tuším,že potlesk je zde nesmělý,však na místě.

Spousta autorů je chyceno v pavučině virtuálního štěstí.Jde o iluzorní past.Dávku morfia si nadělujeme sdílením a komunikací.Abstinenční stavy vyvolává dlouhodobá absence červeného čtverečku v ukazateli zpráv.Vykreslujeme si tu neznámé rysy cizích duší a tys nám to dala pěkně sežrat svou básní.Dobrej šťouch.Dík

Start,pěkný vystřel,nemusíš hned běžet.chůze bohatě postačí,jen se moc neotáčet.hodně pohody přeji.

Sedm kotrmelců ve spirálách odžitejch realit,To je to oč tu běží.Na tak hezkou holku sedne kdejaký ovád.Zvedni svou cenu a kup si biolit.

I depka může mýt kouzlo,Slzy v dýmu cigaret,Naštěstí se típne nakonec i bolest jen déle doutná.

Nemusíš,vždy jsi byla volná.

Když spánek nepřichází musí letadlo znova vzlítnout a opakovat přistání a netlačit přitom na knipl.A vyndat podvozek,postel je krátká ranvej.Vypni motor a jsi tuhá jak špalek.Nikdy se s tím neper,klidně znova vzlítni. Třeba ke hvězdám.

Co pes, to desetileti,jejich jména vymezují náš růst.Náš vztah se postupně prohlubuje.Jejich památku jde uctít vždy jen dalším mezníkem v podobě spojenectví s dalším čumákem v kombinaci s hltavě upnutým zrakem k Vám,psímu bohu či bohyni.Truchlit jen do uložení pod zem.Poslední pohlazení,utřít rozmazaný oči a opět poskytnout sobě průvodce...jinak samozřejmě upřímnou soustrast.Kdysi mě to dávalo hodně zabrat.

Přirovnat lidi ke stromům a kytkám je fajn, protože jde většinou o neutrální vztah a naše vyspívání,zrání se podobá růstu.Když k tomu přidáš ,že stromy pumpují svými kořeny vodu z hloubky k povrchu,aby podpořily mladou vegetaci pod sebou,je jasný co máme dělat v zahradě našich životů.Jednak jsme podporováni a zároveň dokážeme býti prospěšní mladším ratolestem.Hezký postoj ,děkuji vstřebám.

Jsme národem dikobrazů geneticky upravených navíc schopností chameleóna měnit barvu.Naučil jsem se tyto nectnosti vnímat jako možnost osobního rozvoje a to v tom smyslu,že překážka je vždy příležitost se něco naučit.Přesto někdy slova bolí tak jako žihadla,avšak včelař žihadlo setře a víc se v tom nevrtá.

To si beru k srdci,dík. Nejvyšší čas něco ze života usrknout.