Obdivuhodně romanticky netajnosnubně přímočaré. S takovou Tě určitě vezme.

...a fakt jsem se zasmál. Bezva.

Ginnare: Rozhodně nechci, aby Ti došla slova a neobávám se, že by se tak skutečně stalo.
P.s.: Já vím. Zajímalo mě jen jestli placatá nebo kulatá, kde je konec a kde začátek, co nad námi a co pod námi (to kvůli tomu nadiru), abych mohl dělat chytrého. Dávno vím, že uprostřed je lidská duše a ta je vždycky sama. Jen třením těl se dá tu a tam té samotě ulevit.

Ginnare: Teď se stydím já... a taky pychnu a to není dobré.

Poslední "dluh". Měl jsem několik věcí v záložkách, ke kterým jsem chtěl něco napsat a tato je aktuálně poslední. Nejprv jsem se nechal strhnout a jal se vyhledávat Ptolemaiovskou kosmologii, ale pak jsem se na to vykašlal. Vím, že je to o něčem jiném. Jen jsem toužil víc a víc rozumět. Hlavně proto, že duše rozuměla a rozum zatoužil vyhledávat blechy. To jsou ovšem blechy psí... Otevíráš Pandořiny skříňky s lehkostí, jako bys louskala papírové ořechy. Pokaždé se trochu škrábneš a ta krůpěj krve kápne na to, co zrovna vyhřezlo. Děsíš svou otřevřeností a uchopením pravdy duše. Píšeš o věcech, co bych si nepriznal ve tři v noci za zavřenými okenicemi a dusící se pod izolací peřiny (kradu z balady z hadrů).

...a měl bych.

Nemilosrdná kritika jindy ;-)

Ginnare: JO. Taky mě to vzalo.

Já si to naprojektoval někam asi úplně jinam. Do kusu ulice (Moskevské) před Tesco, ale expres. Úděsné místo mezi fízlárnou, chrámem, křižovatkou a fabrikou. To všechno se tam mohlo stát a to všechno tam mohlo někoho napadnout. Škoda, že ne mě. Třeba bych s tím slavil úspěch. Tvé verše mi sáhly někam zpropadeně hluboko a nemohu to setřást a asi taky nechci. Trochu mě varují, že jsem jalovej povrchní vůl. Tak děkuji. Fakt dobrý.

Bych to s tou vnímavostí nepřeháněl. Ti, co ji fakt mají tak zbytnělou, jsou už dávno v blázinci. On nakonec, každý je jenom člověk. Hříšná nádoba s neuhasitelnými touhami a zároveň opatrný hlídač ohně, aby nevyhasl a s těmi rozpory musí nějak přežít. Někteří z nás mají to štěstí, že to umí vypsat. Třeba jako právě Ginnare. Já to snad aspoň umím utopit někde v prostoru mezi pěnou a tekutinou ;-)

Aspoň jednou se takto propadnout do hloubky a nemyslet. Jestli někdo nejde, jestli mámnařízenýcho budíka, jestli jsem něco v práci neposral a nevyhoděj mě, jestli... Bledá závist.

Nikdy nejsi zcela pryč. Můžeš uplést z hovna bič a HIJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ...

Moc se mi líbí. Hlavně, žes neuklouzla směrem ke zcestí omletého.

iluze: Jsem rád. Děkuji.

Děkuji za radost, kterou čtení nepřináší každý den. Okouzlující. Je dobře, že si nevykecala všechno, co na druhé straně je. Byl by tam pak nával a tím by se druhá strana přidala ke straně Malé ;-)

Ginnare: To asi u každé obsese. Co bychom hýčkali, kdybychom je neměli ;-)

Ginnare: Zajímavá obsese nebo básnička? Přemýšlel jsem, že ji smažu - básničku. Obsese je nesmazatelná.

Yana: Díky. Přesně to jsem chtěl napsat.

Yana: Já asi trochu rozumím, ale lepší je nerozumět...

Dnes nerozumím, ale podle kategorií je to pro mě snad dobře.

Ginnare: ...i já postávám s úžasem před věcmi, které lze používat napořád. Třeba věčná sirka. Měl jsem jednu v krásném mosazném provedení. Na druhou stranu jsem okouzlen možností snadno věci měnit, skoro podle nálady, ale je to neekologické a to mi vadí. Takže vlastně nevím, co se mi líbí. Asi se mi zítra bude líbit zas něco jiného ;-)

Teď už a někdy zas. To je tobogan. Chce to jen kousek upřímnosti a kousek odvahy a perličku vakua. Jsi dobrá.