Krásné. Radost číst.

O ničem je o všem. Ovšem.

Dnes už nic dalšího číst nebudu a se divím. Je to jasný jak facka. Při zkoumavějším čtení jako pár facek. Po pitvačce by to mohlo být i na přesdržku.
Je to přeci naprosto jasný, takhle se to nedá číst, když je to báseň a tohle je sakra báseň!
Šetři své vlastní bolesti a svoje vlastní záda. Koukej, hvězda padá, strč ji do kapsy pro štěstí.
Slova jsou v zadním pokoji a závidím jim.

Já to všechno mám a možná i horší věci, ale doma. Tam, co si platím nájem.

To je moc hezké. Samé příjemné asociace.

Ach jo. Taky si myslím. Asi jsme všichni skorostejní. Asi už dozráváme...

Nedýchat, jenom tiše v mrazu stát. Zpívá skleněná píšťala na Mozartovy prsty. Nedýchat, tady žije skutečná poezie.

Úžasný. Kouzlení se vším až do pravdiva.

Okouzlující a čiré. Reaguju na něco, co jsi napsala ;-)

Líbí se mi z mnoha důvodů i z těch, na které jsem nepřišel.

Zřetel nezřetelnému. Jsem v tajemnu a jak jsem se tam dostal?

Slyším jak promlouvá. Tuším.

To koukám. Docela trefa.

Tedy v první sloce mám vždy jasno, co vybrat. V druhé je mi to fuk, Třetí je zajímavá. Čtvrtá mi sedí - medím si v rozpolcenosti. Pátá (fuk, fuk, jasno, jasno) - Docela zajímavý kvíz. Od šesté by mohla začít báseň ma docela dobrá.

Ten konec je nádherný. Stará tma...

Furt se mi to zdálo takřka blbé, ale ta pointa je naprosto super. Jsem pro dnešek nadšen.

Řeklo by se nic moc - pár slov a mě z toho zebe taky.

Dobrý. To se povedlo.

Tý vole.

Plně souhlasím s Tomem stran druhého verše. Jinak srandovní je a o to šlo. To je taky disciplína a podaří se málokomu.