Asi patřím mezi ty voly. Tolik slov a co bylo vlastně řečeno?

Chtělo by to vybrousit. Máme tolik sprostých slov a ty se omezuješ jen na jejich podmnožinu. Když už se do něčeho takového pustíš, tak to chce, aby se z toho všem udělalo zle. Neklaď před sebe jen drobné cíle.

Mělčina se občas nepozná včas a pak člověk uvízne ať už pádluje hlava nehlava. Dobré je se takovým mělčinám vyhýbat obloukem a to o poloměru stoo honů.

Vnory je nádherné slovo.

No páni...

Hezké - takové na furt...

Postele jako vory uprostřed oceánu se stále vzdalují...

Brum brum

Zajímavá představa tedy ta, kterou mám.

Nad vodou v krajině tak dlouho dokážu postávat v úžasu.

Třeba prostě jen tak...

Mlčím a uvidí se...

Tu cestu člověk najde po slepu...

Co dodat. Jsme mužský a používáme všechny prostředka k získávání dalších a dalších medailiček na cestě po žebříku. Dokud se šprušle neprolomí. Těm největším hajzlům, ale všechno vyjde. Tak bacha.

Toužit vlastnit duši, je cesta do pekel. Toužit vlastnit tělo, je cesta k bolesti. Radost se vrací tam, kde nedostává okovy.

Psavec: Díky

Absolutno načrtnuté jedním tahem. Líbí se mi.

...i mně je potěšením.

koiška: Moc děkuji a velice si cením.

Miňko: Diskuse mě těší. Snad je to tím, že těch pár řádek nezapadlo do lhostejnosti. Je jednou z eventualit, že je chyba na mé straně. Já něco cítil a něco myslel a něco napsal. Jak to působí na čtenáře a co si z toho odnese je jeho věc. Je to (snad) poezie a tak není významově strohá a jednoznačná a tak jsem to i zamýšlel.