Dobrý. Dostal jsem žízeň.

Jejda. Hřebíček na hlavičku. Vrcholky hor nahé a vyprahlé. Jak jen to dopadne.

Tý jo, to je moc dobré. Mám se zamyslet nad svými hříchy nebo honem ještě nějaké činit? Každopádně skvělá báseň.

Díky

Je to tak fatalistické, až děsí. Vstupuje do nás pokora z přesvědčení nebo z rezignace?: Ach jo.

Opravdu povedené a to se na tenkém ledě psaní o politice vskutku moc nedaří...

Hezké je málo.

:-D:-D:-D
Životní styl, co baštím

Zajímavé a k ničemu. Jako každá debata o univerzálních hodnotách. Opravdu existují? Existuje univerzální dobro, které nutno vtlouci nevěrcům klackem do makovic? Nejsem katolík, ale papež František (jméno uvádím pro případ změny v budoucnu) mi připadá jako slušný a upřímný člověk. To jsou jistě vlastnosti, které se nesnesou s dogmaty. Ať už je ten dogmatik věřící či nevěřící. Tedy: Žij a nech žít a taky mysli a nech myslet. I omyl je krásný a stojí za to a nedělám si patent na rozlišení mezi tím, co omyl je a co ne. Tak moc jsem zase ze stromu poznání nemlsal.

...i bez šetření jsem zaujat. Tím, co jsem se dočetl i tím, co nebylo dopovězeno...

Jak osvobozující. Já chci taky.

A42: Já vím. Mám formulovat přesně. Trefilas do bílého a černé vyhřezlo.

Tedy to je trefa do černého. Super.

Napřed jsem se trochu zarazil. Napřed třesk a potom vesmír, ale ono je to vlastně správně napřed třesk a potom slza. Škoda takových lidí. Hlavně škoda, že mi pitomci nenasloucháme.

Tohle se mi moc líbí. Radost číst a nechat procházet duší.

Děkuji. Bylo radost číst. Krásné asociace.

Ten konec je naprosto super. Oslňující báseň.

Tahle se moc povedla. Krása.

Mají pravdu. Já se napřed šťoural v reálných obrazech, ale nebylo to k ničemu. Pak se nechal unést a jsem unešen ;-)

Nikdo nevyhraje a nikdo to neví.