kmotrov: :-)
na Tvé komentáře se vždy těším... Ty víš, že ano...
Tvých komentářů si vážím... Ty víš, že ano...
s Tvými návrhy na úpravu málokdy souhlasím... Ty víš, že ano... :-)

Vždy doufám, že Tě můj nesouhlas neodradí, abys v tom komentování, vyjadřování názoru a navrhování úprav pokračoval... a nikdy neskončil... a doufám, že to víš!!!

:-D opět nemohu souhlasit... Tvůj závěr se mi líbí... o tom žádná, ale úplně by to změnilo význam a myšlenku celé básně... takže... nemohu sloužit...
Budu ráda, když si ho necháš pro sebe (věnuji Ti Tvůj závěr)... využij ho ve svém díle... které budu moci okomentovat zase já... už se těším... :-)

pobavilo :-)

Mlčeti Zlato: chraň Tě ruka páně...! kmotrov to myslí dobře... vždy to myslí dobře... ale občas na můj vkus (a jelikož jistě nejsem zcela originální, tak i na vkus někoho dalšího) je příliš... jak to říct... pragmatický...

Já chci mít možnost se sem tam "dojmout"... takže žádné zamýšlení nad "sebedojímáním barvotiskovými klišé"... ju? :-)

ty krysy a to soukolí mi přišlo tak "klišoidní" (tenhle výraz jsem někde slyšela či četla a zdál se mi super... :-D )...
ten závěr mě dostal! Pecka!

mile rozverné...
budu chodit pěšky... abych Tě nepřipravila o iluze :-D

první sloka mě nenadchla... ale závěr je tak silně obtěžkaný hlubokou myšlenkou, že musím říci... super!

jak řekl kmotrov...
úplně jsem cítila zaříznutý obojek...
brrr... :-)

syrová... drsně studená...

skvělá :-)

jede i ten, co nezaplatí... dokud z rozjetého vlaku nevyletí...

baví mě, co ve mně Tvé básně evokují :-)

Mlčeti Zlato: no... dal si mi nelehký úkol... zjišťuji, že není snadné namluvit na záznam každou věc, co jsem vyplodila a tahle je evidentně jedna z nich... je to hodně stará věc... a i když jsem ji sem vložila před dvěma roky, bude už nejspíš plnoletá...

ale co bych pro svého pilného čtenáře neudělala... máš to mít... ale nesuď moc přísně... :-)

... jo a ten lípový stůl byl natřený na modro...

Zlatíčko... doufám, že to z tebe tryská momentální stav mysli... mám radost :-)

opravdu sugestivně popsaný odpor k rannímu vstávání... :-)

proč máme tendence všechny naše bolesti a bolístky pěchovat či odkládat do krabic? Proč ne do lahví nebo proutěných košíků...?

Jindruch: vystihl si to přesně!
Všimla jsem si toho také. Občas (po pravdě dost často) jsem se zde setkávala s nepochopením jádra dílka.
Nejspíš to byla má chyba... nechávám se unést a píšu občas komplikovaně, ale když jsem začala své básně číst a zvukový záznam přikládala k textům, byly mé práce najednou jakoby "srozumitelnější"...

A vůbec si nemyslím, že by si byl zbrklý... dívala jsem se na Tvé komentáře a patříš mezi hrstku lidí, jejichž komentáře a postřehy mají vážně cenu pro autora jako takového... pokud ovšem ten autor píše a uveřejňuje zde svá dílka se zájmem nějak "růst" nejen exhibovat...
Děkuji a přeji pohodový den :-)

Jindruch: Každý si přeje být dokonalý, ale ruku na srdce... dokonalost v poezii podle mě bude vždy jen subjektivní dojem...

těší mě, že sis dokázal po přečtení něco (cokoliv) představit. Pokud moje řádky evokují nějaký pocit, náladu, představu, splnily svůj účel a já mám radost a cítím velké uspokojení...

Děkuji :-)

všechny hořké "pilulky" pošli po větru, ať odletí s babím létem... nacpi tabák do lulky a v zimním tichu kochej se širým světem...
Těžko budeš sám... je nás tu kolik miliard... :-)

To je ale múzička... zasloužila by naplácat na holou... :-)
Moc milé... děkuji za krásné ráno

oslov radek: těšilo mě :-)

rozesmutnil si mě...

to mě baví...
mám ráda když se ze sklepa, půdy, či babiččiny truhly vytáhnou a opráší takové krásné archaismy... :-)