Snad vítr kamenům
propůjčil hlas,
podléhám pocitu,
že skála dýchá...
miluju kameny, miluju skály, ...možná právě proto že jsou "věčné"... hezky popsané... ocitla jsem se rázem ve skalním městě...

Tamir: to mě moc těší...díky

Moc pěkná a pro mne důvod k rozjímání...

koiška: díky...

Konec je nádherný...

Moc se mi líbí,druhá sloka je boží...

jj, obraz osamělého muže nad ránem s poloprázdnou láhví a touhou ještě trochu žít...pěkné

Ach západ slunce, ...a ty kouzelné obraty... nádherná atmosféra...

Já nikdy nemám ani slov ,když čtu tvá dílka... úžasná ...

Mně taky scházíš...

Ailin: to jsem ráda, díky

Ailin: :-), ;-) díky

Ailin: díky, těší mě , že se líbí, obzvlášť tobě...

Ailin: Máš pravdu, ale tys mi to přece předpověděla.. tušilas to? díky...

je úžasné mít spřízněné duše... a ten obraz duhy,co dodat.. krása...

Žily tak radostně
bez obav ze zkázy,
cítily, že jim nic
na světě neschází.
to je krásný, taky miluju stromy, zvláště košaté koruny, nebo vrby... a jako malá - hm, kdo nelezl po stromech,,, hezky jsi to napsala...

Tak cekala jsem něco zcela jiného,neb v Sazečské pracuju,ale tohle je vážně moc dobré...

Lenča:i tobě díky..

oslov radek: díky za zastavení a milý komentář...

narkoman pocitu... to se mi líbí....