Amelie M.: díky za zastavení... jj, úplně ji chápu jen já, ale o to přece v poezii jde, píšeme něco co prožíváme my a druzí se na nás jen koukají, chápou nebo nechápou a nejlépe pokud si tam najdou i to své...

Lenča: kdysi nám umírala fenka pod rukama, dostala uspávácí injekci, aby netrpěla, myslela jsem do té doby, že nikdy nic takového nedám, ale i když to bolí, ona odcházela klidná a už bez bolestí... a s náma... a pak jsem něco podobného zažila s nejbližším člověkem, i když nevím,jestli on to ještě vnímal... ale my jsme s ním byli... to bylo ale trochu něco jiného, vlastně jsem chtěla říct , že někdy i rána z milosti může mít smysl... i když to vyzní hrozně, děkuji za zastavení a za přátelství...

Pajalord: to máš pravdu...

Lenča: to jsi napsala úplně přesně, o tom okolí, co tě vysává, a taky bych se potřebovala víc naučit , to co ty už umíš , kouknout se na sebe s nadhledem a dobře si poradit...

opravdová...

Jakobych ten pocit znala... je krásná...

CHápu, Amělie, moc dobře chápu, a doufám, že už to přešlo, anebo to ani nebylo o tobě...

korálek: děkuji,ten poslední verš tam původně nepatřil, už to nikdy neudělám,mám ted pocit , že ani není má...

korálek: děkuji

byl to sen, a koně se přece střílejí, když jsou zraněné tak , že nemohou běžet dál svůj závod - bylo to je obrazné a spíš směrem k sobě...jak říkáš, taky jsem čistá duše, asi až přliš---ale ta duše doběhla někam, odkud nemůže zpátky, protože se zranila, a tak mě napadlo - koně se taky střílejí.... nikdy bych neublížila ani mouše, ale to ti asi došlo, já vím, že to mohlo vyznít podivně, ale jsou v tom spíše podtexty než realné představy, tak se za to omlouvám, váhala jsem jestli ji mám vůbec vložit, dokonce už tamjednoubyla a pak jsem ji smazala, ale to je přesně důkaz o tom, že nelze jen tak od stolu a ze svých "znalostí" hotnotit díla, bylo přečteno několikrát a nikdo ho vlastně nepochopil, ale to není špatně - jen já vím, o čem je vlastně psané... taky se mi stává, že druhé nechápu a tak je nechávám být... děkuji za zastavení
ano máš pravdu , všechno to bylo jen zdání... moje přání ,možná ... a druhé zdání možná v chorobné mysli, jinak si to vysvětlit nedovedu...a je mi to líto... o tom je tam báseň, ne o střílení koní ... měj se, hezký den...

krátký příběh, ale výstižný, mě se líbí, i když konec vyznívá tragicky, ale život takový bohužel je...

opravdu hedvábná, jak pozdní podzim...

Tak ta je teda moc krásná...a moc jí rozumím...

mě se líbí, pointa je krásná...

hezké vyznání... no ano, často máme pochybnosti... ale to je z lásky...

i dnes je krásně...

Moc přeju opět mnohabarevný svět...život...

Snad vítr kamenům
propůjčil hlas,
podléhám pocitu,
že skála dýchá...
miluju kameny, miluju skály, ...možná právě proto že jsou "věčné"... hezky popsané... ocitla jsem se rázem ve skalním městě...

Tamir: to mě moc těší...díky

Moc pěkná a pro mne důvod k rozjímání...