parfém na vlasy, to je normál... jsi v pořádku ;-))

Marnerin: díky ...

věřím a přeju ti, abys tu poslední větu dokázal říct třeba i za 50 let, je to krásné...

Ailin: ať v žáru shoříme... díky

cítím to teplo, světlo a zář, ale stále mnou prochází ještě mráz... a tobě díky

hezký, a hezký námět , zřejmě i ze života, asi potřebujeme někoho , kdo nám pomáhá a když není musíme si ho vymyslet a ztvárnit /jen drobnost , nemělo být obejmout? /,,,

Básnička je to krásná, ale kde vidíš to jaro? snad jen za okny slunce... tvoje kočička?

jj, docela ti rozumím, mohla být kratší i když já mám také delší dílka, ale tady se často opakuješ , ale nadchla mě poslední sloka , ta by mi úplně stačila - je v ní vše...

Amelie M.: ale ono je prověřovat a prověřovat.. jjj, je to život ... díky za zastavení...

koiška: díky, no , co nás nezabije.... a taky se učíme... třeba má pravdu i Ailin, ...

Allone: Marnerin: proboha holky, shane má pravdu, máte za sebou možná první neštastné lásky, nějaké problémy ve škole , s kamarády ,doma, možná první zkušenosti s drogama -ale máte život před sebou, a i když někdy není lehký, někdy je zase sakra krásný a hlavně je jenom JEDEN. Máte pocit marnosti z toho obyčejného života- chcete adrenalin, ale nebojte budete ho mít tolik, že budete vzpomínat na klidná období...

a svět je zase v pořádku... jj, nádherná, ale já se stále opakuju... ;-)

Ailin: odvahu pochopit a přijmout... ale ano, to chápu, jen ta jedna musí začít a velmi upřímně...

Ailin: vidíš, takhle jsem to nepojala... i to může být varianta... pak by se dalo leccos pochopit, jenže k tomu patří ta odvaha k znovuotevření minulosti , aby to ta druhá strana mohla strávit, ale díky...

tak o to se tedy nebojím, už jsem nad tím i přemýšlela, kde bereš tolik inspirace a to doslova denně... trýzníš se pěkně, ale úplně zbytečně...

přeji vám, aby vám to krásné vydrželo...

Lenča: co mám dodávat Lenčo,...díky

Amelie M.: díky za zastavení... jj, úplně ji chápu jen já, ale o to přece v poezii jde, píšeme něco co prožíváme my a druzí se na nás jen koukají, chápou nebo nechápou a nejlépe pokud si tam najdou i to své...

Lenča: kdysi nám umírala fenka pod rukama, dostala uspávácí injekci, aby netrpěla, myslela jsem do té doby, že nikdy nic takového nedám, ale i když to bolí, ona odcházela klidná a už bez bolestí... a s náma... a pak jsem něco podobného zažila s nejbližším člověkem, i když nevím,jestli on to ještě vnímal... ale my jsme s ním byli... to bylo ale trochu něco jiného, vlastně jsem chtěla říct , že někdy i rána z milosti může mít smysl... i když to vyzní hrozně, děkuji za zastavení a za přátelství...

Pajalord: to máš pravdu...