Začátek je super a celá se mi líbí, má bluesovou atmosféru, ten večer a náladu úplně živě vidím. Moc se povedla. (Akorát pozor na to mě/mně, asi jsi to opravil jinde. Správně je "pro mě" a "mně bylo blues".)

DDD: Já to nemyslela nijak zle, v angažované poezii se pranýřuje a tohle mi přišlo jako víc než jen osobní. Ale jak říkám, fakt netuším, o čem to je, jen vnímám, že je něco jinak.

Mně se naopak líbí, že je jiná než to, co většinou píšeš. Netuším, co konkrétně pranýřuješ, ale slova myslím nejsou ten nejpevnější sochařský materiál, stačí trocha větru... :). Tak bych se zas tak nebála, že někoho udrží. Kdo fakt chce, ten uletí.

Taková tvoje klasika, ale líbí se mi. Na jedné straně odevzdanost a smířenost, na druhé obrazy divokých koní v trysku a červené víno - je v tom zvláštní napětí.

Moje babička byla ze mlýna, to místo má zvláštní kouzlo. I když mlýn už nemele, jako ten tvůj, možná dokonce o to víc. Jadérko asi má spíš symbolický význam, jinak by tam bylo spíš nerozemleté zrnko... ale možná se nemele už dlouho, někdo tam jedl jablko a jadérko spadlo na zem... a možná zbytečně moc dumám :)

Rytmus trochu kodrcá, taky rýmy jako nebolí/motýli nejsou nejšťastnější. Ale líbí se mi obsahem, je pěkně sevřená myšlenkově a drží atmosféru.

Svižná, příjemná, líbí se mi.

Zapírání skutečnosti moc dlouho nevydrží ;-).

První sloka se mi líbí, ale druhá s ní neladí myšlenkou ani formou. Obraty jako "jsoucna tíž" nebo rým "slíbiti/pro děti" na mě působí těžkopádně.

Singularis: Souhlasím, že je to všechno složitější, jednoduché nálepky u psaní nestačí.
Mě hlavně baví psát s chutí a rychle, je to radost, ale ne vždy se podaří... Zápolení taky někdy provádím, ale někdy mě štve tak, že se na to radši vykašlu. Co já už toho rozepsala a nic... :/

Singularis: Pravdou je, že jsem to psala s chutí a velmi rychle, žádné zápolení se slovíčky. Jak mi už kdosi řekl, tahle poloha mi sedí, a když přesně vím, co chci vyjádřit, plyne to takhle lehce. Ale zaujalo mě, jak píšeš "profesionálně a stroze". To si já vůbec nemyslím, že profesionál musí psát jen stroze, a že je v tom osobní zaujetí, to je myslím jasné - vždyť ho to živí :).

Strach: Nechápu, ale díky :).

kmotrov: Nejde ani o mobily, ani o romantiku, ani o filozofii. Paroduju tady něco úplně jiného - kdosi to v komentáři k původnímu dílu definoval slovem sebechvála, ale šlo by to říct i jinak.

Yanishka: Kde?

Singularis: Díky za názor i za fotku, je moc pěkná. Zaujalo mě, že pro tebe je ta parodie velmi jemná, podle jiného zas může pořádně ublížit. Já parodii chápu jako nastavené zrcadlo, možná trochu vypouklé a zveličující, ale schválně takové, aby ukázalo směšnost původního díla. Proto každý text parodovat nejde, on v sobě už mít k parodování určitý potenciál, jinak zrcadlo nic neukáže. Tady někomu ukázalo hodně, někomu skoro nic, to už je asi o osobním pohledu a druhu humoru.
Za tím zapadajícím sluncem nic zvláštního nehledej, prostě jen rádoby hlubokomyslný odkaz k původnímu textu... vstříc zapadajícímu slunci jaksi jít nelze :).

Lasak: Proč jsi čekal napadání? To není můj styl. Chtěla jsem pobavit, což se podle reakcí (i soukromých) aspoň u pár lidí podařilo, takže pro mě účel splněn :).

DDD: Zas tolik práce to nebylo, tohle se psalo samo :). A nevím, jestli znáš celý kontext, když tak ho najdeš na chatu. Mazání děl, u kterých jsou kritické komentáře a dlouhá debata, se mi nelíbí u nikoho. A nelíbí se mi ani urážky a osobní výpady, které na literární server podle mě nepatří, na rozdíl od reakce parodickým dílkem.

Máta: Moc děkuju!

Amelie M.: No, mohl být trochu elegantnější, ale to třeba ještě vybrousíme :)). Pak poprosím...

Amelie M.: Wow!! Teda tos mě dostala, rovnou si tě angažuju na grafické úpravy všech dalších textů! Tohle tomu chybělo. A slova... píšu si :))