Hanulka: To já dík! :)

Líbí se mi, máš tam krásné obrazy: modřiny na srdci, vonět potichu, ze slunečnice do hořčice...

Moc hezky jsi to vyjádřil. Potmě toho člověk moc nevidí, s malováním je lepší počkat na světlo.

To je fakt dobrý, úplně to instantno vidím.

Pěkně si s tím hraješ, to mám ráda.

Umřel? Nebo jen odešel? Každopádně smutné a působivé. Ale nikdo nevíme, kam plujeme... a proč... v tom je to spravedlivé.

človiček: Tu chválu si snad ani nezasloužím, ale děkuji! Učitelka nejsem. Taky přeju hezký den.

taron: Děkuji za návštěvu, milá taron. A rozumím, je to málo srozumitelné, teď s odstupem to vidím taky.

Amelie M.: Moc děkuji :)

Amelie M.: Dík! Hele asi nenapíšu, zas tolik nevyčníváš... myslím vyčnívání v tom smyslu, který potřebuji jako inspiraci. Takže můžeš být v klidu :))

človiček: Moc děkuji za milou návštěvu! :)

Není karma nakonec jenom útěcha pro lidi kolem? Ujišťují se tak, že trest za hříchy a nepravosti určitě přijde, prostě musí, a když to nevidíme a hříšníkovi všechno vesele prochází, tak ho jeho karma dostihne v příštím životě nebo jeho potomky nebo se něco stane ... věříme tomu, protože tak moc chceme spravedlnost. Jenže co když žádná spravedlnost ani karma není?

Líbí se mi, nejvíc ta čtvrtá s ohlazenými slovy, to je hezký obraz. A nejmíň druhá, ta je na mě už trochu moc sentimentální.

Páni, 10 let, to je kus života! Je škoda nevidět v tom smysl. A mezi náma, už se někdy stalo, že vydavatel někoho oslovil na amatérským serveru a vydal mu - ještě navíc - básně? To mi zní jako utopie, ale třeba se pletu.
Báseň se mi líbí, od hříčky kolík/kolik až po působivej závěr. Hádka o logru v houbičce je prima, to zní jako ze života.

To je krásný a moudrý. Nikdo není jenom hořkej, žádnej život není jenom sladkej. Moc se povedla. (Jenom drobnost, v posledním verši patří "mně".)

Úplně strašidelná těmi pojmy, taky bych na konci řvala! Fakt dobrý (y)

Může tam být plno různých významů, ale mně nejvíc evokuje takové to "nikdy se neptej, komu zvoní hrana...". A život stejně všechno válcuje, tak to asi je.

Pro mě lehce matoucí, je to báseň o otcovství?

Je nádherná. Stává se z tebe klasik, bacha na to :).

Psát o bolesti je lehký i těžký. Lehký, když to prožíváš, protože to z tebe jde vlastně samo a vždycky je to autentický, což je v básni cítit. Těžký v tom, aby to neznělo jako klišé, protože takových básní se už napsalo. Tady se výsledek moc povedl.