Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Nejsem fanoušek haiku, ale minimálně ta prostřední je hezky živý obrázek :)

Náraz na dospělost, i umělci holt musí platit nájem. Líbí se mi, ale v každé sloce jsem si říkala, že na konci chybí slabika – "netuším kam" by mi rytmicky vycházelo líp.

Milé, i když posmutnělé. Občas mě tam ruší jazykové podivnosti (denné, v všednost) a špatné nebo gramatické rýmy (odpovědí/pění, nevšednost/sešlost), ale některé části opravdu zaujaly a celkově si mi líbí po stránce obsahu.

hototo: Děkuji za zajímavý komentář. Tohle by asi bylo logické vyústění, kdybych zůstala jenom u jedné představy, ale já tam smíchala dvě. Navíc v podstatě protichůdné, do skály přece řezat nejde. Naštěstí to poezie unese...

Hledač 01: Myslíš hraniční poruchu osobnosti a sebepoškozování? To fakt ne, ten skalpel a řezání jsou jenom metafora. Ale děkuju, žes tomu přidal další rozměr, tohle by mě vůbec nenapadlo.

Líbí se mi, jak je to zaobaleně, až trochu hravě vyjádřené, i když jde o vážné věci. V životě se člověk často tváří, jako by nic, ale ono něco.

Neu: Děkuji za vzácný komentář, mám radost :-)

Homér: Díky, potěšilo!

kmotrov: Jsem moc ráda, že se ti tak líbila. Děkuji i za ty postřehy, asi je to tak, že každá věc má svůj stín. Akorát o sebepoznání to není, i když výklad je to zajímavý. Ale jak píšeš, každý si tam může dosadit to svoje, to je čtenářská svoboda.

Leslie: Tvoje chvála mě moc potěšila. Asi to je trochu nesrozumitelné, jak píšeš, ale i mě vlastně baví, když je v textu něco tajemného a nutí mě trochu tápat a přemýšlet.

Psavec: Miňko: Děkuji oběma, cením si toho.

Leslie: Děkuji za pochvalu i zajímavý komentář, krásně jsi to shrnula.

Leslie: Je to přesně tak, jak píšeš. Odpovědi nelze vyžadovat ani očekávat. Díky za tvůj pohled.

Leslie: Děkuji za milý komentář :)

Pěkné podobenství. Přidávej vlnku za vlnkou a nakonec tě přenesou na hezčí břeh.

Miňko: Děkuji za tu chválu i názor. U zdokonalování formy podle mě někdy hrozí, že se s vaničkou vylije i dítě. Když se myšlenky začnou osekávat do pravidelných veršů, něco se z nich ztrácí – autentičnost, naléhavost, nevím. Někdy to jde, ale tady jsem šla cestou kompromisu, líp to neumím.

kmotrov: Díky, přirovnání k Dykovi si cením. Až teď jsem si uvědomila, že polomrtvé mám i v jiné básni, ta už je opravdu o kritice životního stylu současníků: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=28953-prezivani-na-pul-pl
ynu
Asi moje téma :-)

mannaz: Díky za chápavý komentář, přesně tak jsem to myslela. Trochu strašidelné to fakt je a žije si to dál vlastním životem, nikým neřízeno, prostě divná věc.

kmotrov: Forma není úplně uspořádaná, ale nějaká struktura tam je, třeba jen 2 verše se s ničím nerýmují :-) A jak jsi to myslel s tím protestem? Proti ničemu neprotestuji, spíš jen konstatuji, jak je to smutné a zvláštní, když profily zemřelých pořád zůstávají viset na FB a občas na tebe vyskočí.