Milá Leslie, to je báseň hádanka. A tak já zkusím hádat. Jsi to ty, tvé odvážné a odhodlané já, kterému jsi konečně dovolila vyrůst.

Krása.

... a ty rýmy taky nic moc.

Jo! Ta se povedla.

Moc pěkná, vybarvená. Poslední verš je nej, tak to má být.

Trochu skřípe a nejvíc v závěru, což je škoda. Stála by za vypilování. :)

Pěkný obraz, živý.

Oceňuji vybroušenou formu a kvalitní rýmování. Zpracování pozdvihuje báseň vysoko z průměru, ale k dokonalosti jí pro mě něco chybí. Zarazila jsem se v prvním verši poslední sloky, který rytmicky trochu drhne a hlavně je obsahově jaksi neurčitý, i když právě tam by mělo sdělení gradovat.

Singularis: Děkuji za přečtení a zajímavý komentář.

kmotrov: Milý kmotrove, děkuji za zajímavý komentář. Že ráda provokuju, je fakt, ale s punkem ani undergroundem nemám nic společného. Tahle kafkovina je dílem okamžitě zveřejněného nápadu, což o ovíněném sobotním večeru nebývá ten nejlepší nápad. Chtělo to ještě vysedět a dotáhnout, takže veškerá kritika je zcela oprávněná. Příště se pokusím o větší disciplínu... a do té doby se budu těšit z nečekaného množství vašich reakcí, děkuji všem!

kvaj: Ano, také mě mrzí. Příště zkusím lépe.

Miňko: Také děkuji za návštěvu i za souhlas.

Gora: Když to teď po sobě čtu, musím souhlasit. Patosu by chtělo ubrat, díky za postřeh.

Psavec: Děkuji za návštěvu.

Dandy: To zní až moc smutně, ještě bych nám dala trochu naděje.

Danula: Děkuji, ráda jsem zaujala.

Gora: Děkuji za návštěvu i milý komentář. Já vidím kouzlo právě v pointě, bez ní by to nebylo ono, ale čtenář to samozřejmě může vidět jinak.

kmotrov: Hořký, hořký... :)

slavek: Bohužel je to spíš hrubka. Tvar "pozřím" patří k jinému významu slovesa pozřít – zřít, vidět. Ty jsi ho ale použil ve významu sníst, spolknout, a tam patří "pozřu". Ale hezkej pokus hodit to na uměleckou licenci :)

I když rozumím tvým pocitům a samozřejmě vnímám všechny ty hrůzy se stejným zděšením, musím říct, že mi ten obsah připadá trochu naivní. Děti se nikdy nerodily do čistého a dobrého světa, takový prostě neexistuje. A není žádný důvod myslet si, že by na něj byl ve 21. století větší nárok než dřív. Proč by zlo mělo najednou vymizet? A že jsme to dopustili, my všichni společně? Houbeles, většiny lidí se na tohle nikdo nikdy neptal, rozhoduje jen miniaturní zlomek lidstva. A občas pěkné zrůdy. Ať už se světem měl kdokoli jakékoli úmysly, tohle se nikdy nezměnilo. A trpí tím všichni, nejen děti, i když nad dětským osudem se přirozeně dojímá snadněji.