Je to typicky tvoje, asi bych autorku uhádla i anonymně. Sympatická žízeň po životě se vším, co přináší. Vidím to velmi podobně.

Psavec: LadyLoba: Děkuji za přečtení i komentář.

Yana: Moc ráda tě tady zase vidím! Díky za chápavý komentář – jak taky jinak, když je tvůj.

Mlčeti Zlato: Miňko: Priority se tak skládají samy, i když by člověk třeba ani nechtěl, asi je to přirozená věc.

puero: Čím dál divnější. Dík za zastavení.

Miňko: Ani ne, promiň. Tentokrát sedí rýmy, ale vázne smysl. Proč "v nebe", a ne "v nebi"? (Já vím, že kvůli rýmu, ale smysl to nedává.)

Je to dobré, i když neveselé.

Pátrání v rodinné historii přináší zajímavá zjištění. Přijde mi až škoda, že je to zpracováno takhle stručně a věcně, příběh by si zasloužil víc rozvinout.

"Stýská se mi za" působí trochu násilně, jako účelové zprznění češtiny jen kvůli rýmu. Ale jinak se mi líbí, je milá a hravá. K obsahu bych řekla, že nikam nezmizela, možná se jen trochu schovala a zas vykoukne – jde jenom o to, kdo ji dokáže probudit.

Hezky plyne, i když člověk tak nějak tuší, kam, a pointa opravdu nepřekvapí, ale to neva. Co mi naopak vadí, je ten špatný rým na konci (nevrátí/bez kvítí). Ten závěrečný rým musí být ze všech nejdokonalejší, aby všechno zaklaplo – můj názor.

hototo: To je dobrá asociace a další úhel pohledu, opět docela děsivý. Sci-fi nečtu a ten příběh neznám, ale něco na té podobnosti bude.

Singularis: Díky, tohle je opravdu domyšleno ještě o kus dál, ale je to logické pokračování. Kdo ví, co nás v tonhle směru ještě čeká, asi nic moc.

Leslie, kreslíš slovy moc krásné obrazy. Tak ať je zlatých spojů co nejvíc.

Je to fajn, taková střízlivá poezie, milá ve své jednoduchosti, podobně jako obrazy naivních malířů. Kouzlo je v pointě.

Moc se mi líbí, lehounce plyne, nikde nedrhne a rýmování se hodně povedlo. Taky se někdy před spaním snažívám uchovat myšlenky, aby z nich aspoň drobek zůstal.

V té spoustě silných slov jsem se nějak ztratila. Možná je to až moc obecné, takže se nemám čeho chytit. Nebo mi nepasuje to bludiště a zároveň prostota citu.

Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Nejsem fanoušek haiku, ale minimálně ta prostřední je hezky živý obrázek :)

Náraz na dospělost, i umělci holt musí platit nájem. Líbí se mi, ale v každé sloce jsem si říkala, že na konci chybí slabika – "netuším kam" by mi rytmicky vycházelo líp.

Milé, i když posmutnělé. Občas mě tam ruší jazykové podivnosti (denné, v všednost) a špatné nebo gramatické rýmy (odpovědí/pění, nevšednost/sešlost), ale některé části opravdu zaujaly a celkově si mi líbí po stránce obsahu.