S posledním dvojverším soucítím, ten zbytek mě oslovuje, ale nemám čas popsat jak...

Kniha již nemá to postavení, jaké mívala. Nejzásadnějším (a nejpřekvapivějším) zjištěním na toto téma pro mě bylo, že její úlohu v plné míře převzaly počítačové programy, zejména takzvané „appky“ (podobnost s první slabikou slova „opice“ je čistě náhodná). Otřesné překlady počítačových programů, operačních systémů, webových stránek a skrytých reklam jsou dnes to, co spojuje národ. Jejich vydavatelé se za ně nestydí, protože jsou hodnoceni za to, kolik vydělají peněz, ne za jazykovou úroveň. Kritika elity jim podíl na trhu nevezme.

Nesouhlasím s tvrzením, že lidstvo hloupne. Má-li člověk tři mobilní telefony a v každém 500 aplikací, je nalezení té správné pro danou situaci docela slušný intelektuální výkon. Souhlasím však, že upadá slovní zásoba, nebo spíš schopnost používat gramatiku. Příkladem jsou přechodníky - už dávno je „zakázali“ v novinách a nedávno je vyřadili z osnov základní školy. Trpný rod je na podobné cestě.

Co ale tento trend má společného s knihami? Bohužel, vůbec nic. Knihy odráží kulturu, takže chtě nechtě, nové knihy budou mít stejně omezenou slovní zásobu jako většina populace. Slovní zásoba není otázka technologie, úpadek nevyvolaly moderní technologie, ale obsah, který je jejich prostřednictvím sdělován.

Zamyslet se nad sebou nepomůže. Lidé totiž nehloupnou, oni se učí chovat hloupě! Je rozdíl mezi člověkem, který nemůže vstát ze židle kvůli zranění nohou, ale překonává tento handicap pomocí invalidního vozíku, a člověkem, který by ze židle klidně vstal, ale považuje za svůj významný výdobytek, že to dělat nemusí a všechno může vyřídit vsedě. Moderní člověk je toho druhého typu. (V přenesném smyslu a leckdy i v tom doslovném.) Takové lidi znám a z mé zkušenosti s nimi vyplývá, že nejsou hloupí, často mají docela dobré názory, ba i ty knihy by četli... Jenže to nedělají, prostě se podle svých názorů nechovají a vždy si najdou nějakou výmluvu. Když dostanou na výběr, stejně zvolí tu výchozí možnost, i když není správně. Vždy kliknou na to největší a nejbarevnější tlačítko. A zamyslet se jim nepomůže, protože to nakonec udělají stejně. Jenže kdo jim tedy pomůže? Je to spíš otázka výchovy, jenže kdo vychovává lidi dnes, kdy se i o pozornost žáků přetahuje škola se smartphony?

Vydat knihu dnes těžké není, mně se to povedlo. Horší je ta medializace, byť YouTube v tom dělá divy...

Děkuji za zajímavé téma k úvaze!

Lokin: To asi vysvětluje, proč mě ty první sloky neoslovují. A myslím, že témata „o smrti“ a „o životě a jeho smyslu“ se vůbec nevylučují, protože smysl života určitě se smrtí souvisí, možná z ní dokonce vyplývá. V každém případě je ale dobře, že mě z té básně alespoň něco oslovilo.

Eleanthir: Děkuji za vysvětlení, jsem s ním zcela spokojený/á. :-)

Lilyodjinud: Aha. Už to chápu. Děkuji za vysvětlení.

Přiznám se, že tvůj profil jsem předtím nečetl/a, ale teď vidím důvod, proč ty profily číst. (Navíc jsem ještě dost neinternetový člověk a „odkládat si“ něco tím, že to zveřejním, je pro mě opravdu obtížně vstřebatelná myšlenka.)

Mimochodem, Amelie M. tu kdysi zastávala názor, že díla by tu měla být anonymní. Já s ní nesouhlasím a tento případ mi dává dobrý argument, z jakého důvodu je při interpretaci díla potřeba brát v potaz skutečný záměr autora.

Přinejmenším tato kapitola mám moc příjemnou atmosféru a láká k dalšímu čtení. Děj je také povedený, pravopis trochu pokulhává (např. „bestije“), ale to nevadí, čte se to dobře, a kapitola má přiměřenou délku, aby se dala přečíst najednou. Ale nejlepší je stejně ta atmosféra, hlavně během cesty...

Asi je to jen neznalost reálií, ale nějak si nedovedu představit, jak se k Dubhově ženě dostala vyprávění obyvatel severněji situovaných vesnic. To ti obyvatelé přežili přepadení, přišli jim o tom vyprávět a pak se vrátili do svých vyrabovaných vesnic?

Lilyodjinud: Hm... A jaký v tom případě má mít smysl, aby tu to dílo lidé jako já četli a komentovali? :-/

Lilyodjinud: V tom případě by to asi chtělo trochu víc vysvětlit...

„Ty chceš být naživu
a já tě naživu nechci.
Ale to je v pořádku,
protože se lišíme jen tím malým „ne“.“
Opravdu?

Jde-li o mezilidský vztah, potřeboval by analogii krále Šalamouna, protože ne vždy je ne ta správná odpověď a ve vztahu ani jeden nemůže mít všechno, co chce, protože vztah není individuální kategorie. Vztah není něco, co by mohl jeden člověk „mít“, vztah mají vždy společně alespoň dva lidé.

none: Děkuji. :-)

Dominik hrušat: Až vložíte dílo a v tom panelu nalevo kliknete na "díla − seznam", zobrazí se vám seznam vašich děl a u každého je řada možností; a takovéto hlasování se tam vkládá volbou "vložit anketu". A nelekněte se, že vám se pak nezobrazí možnost hlasovat, to je v pořádku, ostatním se zobrazí.

Helfanderios: Připadá mi, že těch aliterací tam nakonec zrovna moc není, ale děkuji. Tvoje uznání mě těší. :-)

Jinak, myslím, že některé věci jsou přece jen působivější ve správném směru, než v reverse...

Krásně vyjádřeno. Cítím to stejně. Všechno to znám, až na tu lamu a místo psa to byla kočka... Asi jsem ještě samotu nepřijal/a.

dvakredencedekadence: Děkuji. :-) Jsem rád/a, že to dovedeš ocenit.

Formou mi to připomíná haiku, ale nejsem si jistý/á, zda rozumím obsahu; má to znamenat vracet se v myšlenkách k minulosti?

Hodně mě oslovila ta část o zavřeném obchodě. Asi to bylo jen vedlejší téma, ale když zavřou obchod s dobrým masem, musí to člověka určitě hrozně mrzet.

Jinak, přivedlo mě to k úvaze, zda existují šmíráci, kteří se koukají oknem do obchodu s vibrátory... (Ale to asi jen v souvislosti se Severákovým komentářem.)

Tvůj text na mě velmi zapůsobil (byť zdaleka ne tolik, jak by na mě asi zapůsobila osobní návštěva těch míst) a s některými věcmi hluboce souhlasím, třeba že pokora patří k životu. Také si myslím, že je dnes doba, kdy „temní duchové“ jsou čím dál víc slyšet (a hlavně jsou čím dál víc posloucháni). Myslím, že je to dáno tím, že lidé ztrácejí schopnost odlišit pravdu od lži a dobro od zla, takže jim pravda a lež splývají v sladkou a lákavou „pravdolež“ a dobro a zlo v (obvykle ekonomicky či vlastnictvím obhajované) „dobrozlo“. Místo pravdy a lži odlišují spíš „vzrušující“ od .„emocionálně nezajímavého“ a podle toho, jak je co vzruší, se rozhodují. A extrémisté umí vzrušit...

Návštěva Osvětimi by jistě mnoha lidem prospěla a pomohla jim vidět a představit si, čeho jsou temné stránky lidství schopny, ale s problémem pravdy a lži lidem nepomůže, protože pokud člověk nepozná, že politk, který mu velkolepými slovy nabízí bohatství, moc, bezpečí a vůbec cokoliv si člověk může přát, tím ve skutečnosti třeba myslí bezmoc, útlak a smrt, zkušenost z Osvětimi mu s tím asi nepomůže.

Mimochodem, napadlo mě, že jméno „Osvětim“ by mohlo souviset s pojmem „osvícení“, ačkoliv je to asi jen náhoda. A také mi to připomnělo píseň Deceiver of Fools od Within Temptation ( https://youtu.be/uj_KUKzGY08 ).

Hodně mě oslovuje ta poslední sloka, i ta předposlední je působivá. Ty předchozí tak dobře nechápu a už vůbec nechápu název.

Ale celkově se mi líbí.

Mimochodem, nehodila by se pro tuto báseň kategorie "básně / nemoc, smrt"?

Stále si myslím, že je to úžasná povídka.

Pro čtenáře, kteří se k povídce dostali až zde, přidávám odkaz na video s původním předčítáním: https://youtu.be/KwHE1bwcQQs .

To je hezké... :-)