Lilyodjinud: Hm... A jaký v tom případě má mít smysl, aby tu to dílo lidé jako já četli a komentovali? :-/

Lilyodjinud: V tom případě by to asi chtělo trochu víc vysvětlit...

„Ty chceš být naživu
a já tě naživu nechci.
Ale to je v pořádku,
protože se lišíme jen tím malým „ne“.“
Opravdu?

Jde-li o mezilidský vztah, potřeboval by analogii krále Šalamouna, protože ne vždy je ne ta správná odpověď a ve vztahu ani jeden nemůže mít všechno, co chce, protože vztah není individuální kategorie. Vztah není něco, co by mohl jeden člověk „mít“, vztah mají vždy společně alespoň dva lidé.

none: Děkuji. :-)

Dominik hrušat: Až vložíte dílo a v tom panelu nalevo kliknete na "díla − seznam", zobrazí se vám seznam vašich děl a u každého je řada možností; a takovéto hlasování se tam vkládá volbou "vložit anketu". A nelekněte se, že vám se pak nezobrazí možnost hlasovat, to je v pořádku, ostatním se zobrazí.

Helfanderios: Připadá mi, že těch aliterací tam nakonec zrovna moc není, ale děkuji. Tvoje uznání mě těší. :-)

Jinak, myslím, že některé věci jsou přece jen působivější ve správném směru, než v reverse...

Krásně vyjádřeno. Cítím to stejně. Všechno to znám, až na tu lamu a místo psa to byla kočka... Asi jsem ještě samotu nepřijal/a.

dvakredencedekadence: Děkuji. :-) Jsem rád/a, že to dovedeš ocenit.

Formou mi to připomíná haiku, ale nejsem si jistý/á, zda rozumím obsahu; má to znamenat vracet se v myšlenkách k minulosti?

Hodně mě oslovila ta část o zavřeném obchodě. Asi to bylo jen vedlejší téma, ale když zavřou obchod s dobrým masem, musí to člověka určitě hrozně mrzet.

Jinak, přivedlo mě to k úvaze, zda existují šmíráci, kteří se koukají oknem do obchodu s vibrátory... (Ale to asi jen v souvislosti se Severákovým komentářem.)

Tvůj text na mě velmi zapůsobil (byť zdaleka ne tolik, jak by na mě asi zapůsobila osobní návštěva těch míst) a s některými věcmi hluboce souhlasím, třeba že pokora patří k životu. Také si myslím, že je dnes doba, kdy „temní duchové“ jsou čím dál víc slyšet (a hlavně jsou čím dál víc posloucháni). Myslím, že je to dáno tím, že lidé ztrácejí schopnost odlišit pravdu od lži a dobro od zla, takže jim pravda a lež splývají v sladkou a lákavou „pravdolež“ a dobro a zlo v (obvykle ekonomicky či vlastnictvím obhajované) „dobrozlo“. Místo pravdy a lži odlišují spíš „vzrušující“ od .„emocionálně nezajímavého“ a podle toho, jak je co vzruší, se rozhodují. A extrémisté umí vzrušit...

Návštěva Osvětimi by jistě mnoha lidem prospěla a pomohla jim vidět a představit si, čeho jsou temné stránky lidství schopny, ale s problémem pravdy a lži lidem nepomůže, protože pokud člověk nepozná, že politk, který mu velkolepými slovy nabízí bohatství, moc, bezpečí a vůbec cokoliv si člověk může přát, tím ve skutečnosti třeba myslí bezmoc, útlak a smrt, zkušenost z Osvětimi mu s tím asi nepomůže.

Mimochodem, napadlo mě, že jméno „Osvětim“ by mohlo souviset s pojmem „osvícení“, ačkoliv je to asi jen náhoda. A také mi to připomnělo píseň Deceiver of Fools od Within Temptation ( https://youtu.be/uj_KUKzGY08 ).

Hodně mě oslovuje ta poslední sloka, i ta předposlední je působivá. Ty předchozí tak dobře nechápu a už vůbec nechápu název.

Ale celkově se mi líbí.

Mimochodem, nehodila by se pro tuto báseň kategorie "básně / nemoc, smrt"?

Stále si myslím, že je to úžasná povídka.

Pro čtenáře, kteří se k povídce dostali až zde, přidávám odkaz na video s původním předčítáním: https://youtu.be/KwHE1bwcQQs .

To je hezké... :-)

Trochublázen: Aha. Ano, nevěděl/a jsem, že dát někomu znamená sex. Se sexem jsou spojeny různé (a často dost prapodivné) idiomy. Osobně nemám rád/a ani výraz "chodit s někým", ale ten už alespoň znám. V každém případě děkuji za vysvětlení.

Severak: Aha. No, jenže to pak v té větě chybí předmět, takže nedává smysl. :-/

Já tomu rozumím tak, že rozdávala marky (po jedné marce každému), a když jí všechny došly, odjela někam žebrat o další, protože nejde stále jen dávat, člověk si na to musí také vydělat. (Ale tuším, že ta báseň asi byla myšlena jinak, než jak jí rozumím já.)

Meluzina: Sociální sítě jsem myslel/a jen jako prostředek, jak vyhledat lidi, kteří mají zájem o nějaké téma. Na samotnou komunikaci už se podle mě příliš nehodí, právě pro důvod, který zmiňuješ, že člověka rozptylují snadno dostupným přívalem všeho možného, namísto aby se mohl třeba několik hodin soustředit na jednu myšlenku a komunikovat s jedním člověkem. Sociální síť by tedy měla pouze propojit lidi, ale samotná komunikace už by podle mě měla proběhnout mimo ni.

Tato úvaha mi připadne velmi zásadní. Bod "zaprvé" mají dnes primárně řešit sociální sítě díky své schopnosti nezávazně spojovat lidi, kteří se neznají, ale mají společné zájmy. Jejich primární klientelou jsou zadavatelé reklamy, protože ti jsou za zodpovězení otázky "kdo může mít zájem o to, co nabízím," ochotní zaplatit opravdu hodně peněz, rozhodně víc než průměrný filozof, přestože ta stejná otázka pro něj může být stejně důležitá. Sociální sítě ale mohou stejně pomoci i těm filozofům (alespoň teoreticky).

Co se týče druhého bodu, spolehnout se jen na lidi, se kterými se člověk potkává osobně, mi připadne nedostatečné. Chtělo by to platformu pro potkávání online, já už jsem několikrát usiloval/a o to mít s některými přáteli pravidelné videohovory, ale obvykle to ztroskotalo na tom, že neměli čas a zřejmě měli naplánované aktivity na jeden či více měsíců dopředu (a ty naplánované aktivity pochopitelně nezahrnovaly náš společně strávený čas). Nemyslím, že na takové "potkávání" stačí písemná komunikace, z mnoha důvodů.

Ten třetí bod je také důležitý. Pokud opravdu nemáš nikoho na interaktivní komunikaci (a ten pocit znám, mám ho třeba i právě teď), doporučil/a bych ti záznam na diktafon, případně do notebooku s mikrofonem. Je časově méně náročný než to napsat a můžeš z něj udělat podcast. Na druhou stranu je ale dost bezohledný k posluchačům, takže to, že to někdo bude poslouchat, můžeš očekávat, jedině pokud budou tvoje myšlenky pro někoho druhého opravdu hodně důležité nebo zajímavé.

K tomu třetímu bodu bych ti doporučil/a tuto videoúvahu Sebastiána Wortyse o hyperkreativitě: https://www.youtube.com/watch?v=HKrKc8kXnus

Moc děkuji za zásadní úvahu. Cítím to podobně.

Krásný a mistrně napsaný mýtus! Líbí se mi po všech stránkách a asi nejvíc mě potěšila přítomnost islámského zákazu zpodobňování člověka, který dnes spousta podobných příběhů opomíjí.