vanovaso: Šmankote, ty už jsi byla i v Kambodži?

PrimaDen: Na Caro! :-)

Homér: z mobilu a to i na diskuzi na sport.cz.

Homér: Vida! Tak tady se ten čas na opravu komentu nezastaví ani při aktivní opravě! Výsledkem je, že mi tam mobil hodil "v" a spojil dvě slova...:-(

Homér:
V tom čtvrtém verši uvažoval o prohození slov bíloiu a, jen, ale vyznělo by to obyčejně. A dát jen na konec, tak se to nerýmuje-musel bych to změnit celé a dostalo by to jiný význam.
Tíknout znamená vydat vysoký tenký zvuk, pípnout, jak to právě probuzené ptáče udělalo. Podobně jako se říká pípl i pípnul, i tady by asi šlo i tíknul. Ale s mým tvarem jsem se už setkal taky v básni. A navíc mně to znělo líp. Ovšem já rád používám archaismy i neobvyklý slovosled a chci, aby i intonačně to neznělo přílišvobyčejně...:-)
Nevím, proč by měl pták téci, i když ten spisovatel Němec, co vede redakci PLŽe, v něm taky obhajoval, že v jeho básni kočka tekla...

Krásného Valentýna! :-)))

Ulpívání ve smutku ze ztráty minulosti...

Ostatní růže smutkem zvadly
kromě té jedné, jediné!
Jim okvětní již plátky spadly,
ona to nevzdá! Ne a ne!

Chraň tu svou růži, Malý princi,
že máš ji rád, jí poznat dej,
ať v dnešním citů chudobinci
ví, že i láska má svůj děj...

Člověka napadá, proč v té dnešnì tak šťastné a svobodné dobê
(aspoň nám politici tvrdí, že taková i je!) je tolik těch, co se vyžívají ve spíše smutných a morbidních tématech! I když už Baudelaire ve snaze o odlišení psal své květy zla! ;-(

;-)

ferina lišák:
Přiběhla kmotra lištička,
hezky se usmála,
pár milých slov mi, šelmička,
pod dílkem nechala...

Dík za návštěvu, lištičko,
a když už cestu znáš,
porozhlédni se, maličko,
radost mi uděláš!
:-)

PrimaDen: šťasten... Opět mobilní překlep. Mea maxima culpa!

taron:
Vzpomínka někdy bolí víc
než trn, co v kůži se ti noří,
sníváš o kráse létavic
a sny tvé náhle na prach shoří,

když ohýnek z pár hloupých slov
zas někdo ve zlém rozfoukal,
rozkopal minulosti rov
a srdce tvé v něm opékal...

Nenech si vzdušné zámky vzít
a netrap se víc pro cokoli,
dál kupředu je třeba jít,
i když každý krok ještě bolí...

Držim palce, Jani! :-)

taron: Moc krásné a inspirativní verše, plavá sestřenko! Něco jsem ti tu podle nich spíchl, jen tak pro radost, mobil to rozdělil a odeslal jen část, tak tohle je pokračování:

úsvitů nových věští vizi,
co lásky přináší vždy dost...

Již Punťa Slunce z růží vstává,
kam před soumrakem ukryl se,
s ním Naděje, ta dívka hravá,
jde nám vstříc v něžné košilce...

Snad předjitřní ten slaný déšť
perličky smutku z tváří smyl,
vstříc novému dni pohlédneš,
jen rozmarýny vzdech tu zbyl...

taron:
Hebký vlas s vůní rozmarÿny
a v srdci touha kráčet dál,
záplavou světla zalít stíny,
za ten sen bych i duši dal!

Sluncem ožehlá kůra břízy,
ač je jak vybělená kost

PrimaDen:
Až z mořské pěny oblečeš si šaty,
slunce dá vlasům nádech zlatavý,
vánek si s nimi bude hrát, no a Ty
v úsměvu roztáhneš zas ústa svý,

snad odpluji a nevrátím se zpátky,
v přístavu dálném s jinou zakotvím,
po letech projdu vzpomínek svých vrátky,
šťastrn zas naším lásky bláznovstvím...

Myslel jsem, že jsem přečetl vše od Tebe, ale tyhle krásné verše, doplněné půvabným obrázkem ve mně probouzí romantickou představu bláznivého dobrodružství s malou mořskou vílou, jen my sami dva na krásném ostrově kdesi v tichomoří, nâvrat do Râje!

Lenča: Díky, Lenčo! Dlouho jsem tě tu neviděl, i když mne to sem ani moc nelákalo, vlastně i jinde to zmírá...

holka.přes.ulici:
Možná! :-)
Přišel-li čas, kdo by nepřišel,
nepřišel-li čas, kdo by přišel?
(Čínské přísloví)

Takže ten pravý je už na cestě anebo už dokonce tady a ty ho zatím nevidíš! ROZHLÉDNI SE JEŠTÊ... :-D

Yana:
Tak pokud baví, je to dobrá zpráva! Nerad bych byl vnímán jako nudný patron. Mimochodem matka mých synů je tvá vrstevnice a ten mladší má právê dnes narozky, 27let. Už jsme slavili
s předstihem o víkendu! Krásný tropický den přeje poeta vv! ;-)

Yana: I muži mají své dny, kdy podléhají nostalgickým vzpomínkám a nêkdy se z toho i vypíšou...A třeba stejnê jako ty i zhřeší! Jàr miluji margotku s kokosem nebo i tyčinku s bílou čokoládou, případnê ujíždím na těch sojových tyčinkâch. Nebo makový koláč! Mňam!
Na rozdíl od taron nemám o tebe strach, hypoterapie je účinná! A vnučka gen. Pattona, tvá vrstevnice, stále soutěžně skáče parkur a vypadá spokojeně... ;-)