Idara: Ahoj! Je pravda, že básničky jdou víc na odbyt, ale to je tím, že to zabere méně času přečíst a tak i reakcí bývá více. Fakt je, že pod tím "přečteno" Jsou jen zjevní (anebo i skrytí) přihlášení čtenáři. Ovšem tady lze číst (bez možnosti komentování) i nepřihlášen. Když jukneš na ten šedý proužek se svým jménem, tak u té zříceniny máš 11 (3). To první by měl být počet i nepřihlášených čtenářů.
Já taky nejsem odborník ani na poezii ani na prózu, jen tu využívám spíše básnické střívko. Jinde zkouším třeba i drabble povídky (sto slov) či veršované drabble.
Na pište-povídky je teď zadání drabble, pět povinných slov a vkládá se 24 hodin od zítřejšího poledne. Na libres (má také Lukio stejně jako liter) je zase poetická soutěž na téma Pod peřinou. Vkládá se do 7.12. A na písmáku do 16.12. je taky soutěž v poezii (ale byla i pro prózu) - už čtvrté kolo, ale vyhodnocuje se celoročně a je to o 3 poukázky na knihy. Tak snad něco vymyslím, pokud bude nápad, byť jen proto, abych netrhal partu (první dvě kola jsem chyběl, nechodil jsem tam.) Takže spíše pro tu radost ze hry se slovíčky. Měj se fajn a músám zdar! :-)

Asi se časem poohlédnu po předchozích dílech, abych byl v obraze! A to jsem tu zatím četl prózu jen u pár lidí...:-)

Zabloudil jsem sem díky náhodnému výběru. Tehdy jsem nemíval tak často přístup k internetu a popravdě jsem až později seznal, že je tu nějaké mládě jménem Dee, ze kterého mezitím vyrostla hezká holka. Báseň beru jako osobní zpověď, spíše určenou někomu, kdo si ji měl tady přečíst. Nechápu to, co tu předváděl ARA s Eliškou V. Každý se může překlepnout, třeba z mobilu. Upozornit se na to dá i slušně, teď to díky tomu tlačítku "Upozornit na chybu" nemusí být vůbec v komentářích a hádky jsou zcela zbytečné! Nějak nemám ani povědomí o tvorbě těch dvou neomylných, pokud nějaká vůbec byla, ale jejich štěstí, že tu už nejsou! :-)

Psavec: Škoda, že těch humoristů je čím dál méně. Tvé zkušenosti i lehkonohou Músu jen tak nikdo nepřekoná, v tom má slávek pravdu!
Jinak tahle jména bývala pro mne dost osudová. A kupodivu, vždy jejich nositelky měly něco společného...:-)

Někdy ten pohled klamný bývá,
co hledáš v očích, srdce skrývá...:-)

Psavec: Nu, původně jsem taky zkoušel něco vymyslet, ale nebylo to ono! :-P

Psavec: Povedené, Milane!
Lenku jako snachu mám
a pár jich osobně znám,
žádná ale nemá kníra
a nehraje mušketýra!
:-)

Taky jsem se s elegancí
popasoval s disco tanci
v čas ten, kdy jsem býval mlád,
dnes mi v háku rupne snad!
****


Honzík parádně v tom lítá,
v rytmu disca svíjí se
a tanec svatého Víta
kupodivu líbí se!

A tak je teď u Miluny
tanečník Numero uno,
možná dnes za svitu Luny
otevře mu svoje lůno...

:-)

Toužil medvídek nadmíru
na lůžku z hřebů spát,
zvládnout umění fakírů,
jó, to by vážně rád...

A tak se googlu otázal,
kde lůžko objednat,
když ten mu odpověď nedal,
nechtěl to jen tak vzdát.

Hřebík skrz prkno prorazil,
byla to stovka snad,
hnedka i trénink zahájil,
na hřebík prudce šláp...

Koala: Děkuji! Situace je vážná, nikoli však zoufalá...
A já věřím, že s úsměvem jde všechno líp. Tak jsem taky přišel se svou troškou optimismu do mlína. Třeba to někomu pomůže...
Vždyť dokud ještě žijem, je všechno ou kej!
:-)))

Medvídek koala
do sedla vlez,
že rád si zacválá,
prý ještě dnes...

Jenomže kobyla
je naň jak pes,
svolná s tím nebyla,
odfrkla: "Slez!"

Když k činu neměl se,
vzepne se hned,
že špatně držel se,
do tůně slét...
^_________^

ŽblaBuňka: Naděje prý umírá poslední! Tou dobou již zpravidla čicháme k fialkám odspodu nebo tiše rozjímáme v urně kdesi v kolumbáriu a je nám tedy celkem fuk, k čemu došlo! :-P

Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))

Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.

Druhá mysl...

Daisy Moore: O.K.! Taky si někdy trochu vymýšlím a život občas plyne jinak, než bych si přál. Tvůj příběh je velmi sugestivní, byť z těch tvých reakcí na komentíky si domýšlím jiný...Možná to tak i je, možná je něco jinak. Kdo ví?
Tak ať se daří už jen dobře! Děti jsou velká inspirace a učí nás pravdě o životě...
P.S. Taky moc nemusím alkohol a to jsme na montáži slavívali dost často. Teď jsem občas vypil tak tři pivka (10) ve sportbaru, když jsem tam šel na fotbal.
A teď v týdnu jsme trochu slavili, rok vnučky a dvoje jmeniny. Připil jsem šampaňským, my chlapi jsme měli pár vodek a cucal jsem bílé vínko.
Ale jinak jsem čajovej! :-)

Daisy Moore: Bude happy end? Nu, když jsem četl tvou odpověď človíčkovi, zadoufal jsem, že část toho je autorská licence a ty jako matka se neutápíš ve vině ani ve víně..
()

Smutné je, jak v téhle době
lehce zbloudíš sama v sobě.
Na dně sklenky pravda není,
nenajdeš v ní zapomnění...

Když se do ní podíváme,
špatný pocit z toho máme.
Noční můry přijdou k nám,
tam uvnitř je každý sám...

Sugestivně smutný příběh, jaký se v mnoha variacích opakuje i u těch druhých. Sami přicházíme na tento svět, jen my sami vpravdě žijeme každý jen sám za sebe tenhle život, to divadelní představení, jehož jsme sami autoři, režiséři, kulisáci i hlavní osoby!
I když se občas zdá, že jsme jen hříčkou v rukou někoho jiného, svůj scénář si píšeme každý sám a třebaže nám do toho občas mluví i ti druzí, my jsme ti, kteří tomu dají konečnou podobu a svůj život si musí každý odžít sám ve svém mikrosvětě, který je ovšem multidimenzionální a často se protíná s mikrosvěty jiných v dimenzích lásky, lhostejnosti či nenávisti...
(. .)

Jsem na tom jak každý druhý,
nikdy nedám na pomluvy!
Pokud jde o tyhle věci,
líp je přesvědčit se přeci...
()

Psavec: Díky, Milane! :-)