Z Tvojí básně o mechu
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...

Kápla káva na dvojtečku,
změnila ji v jednu tečku,
co se jaksi rozpila,
ty dvě tečky zakryla...

Káva z logru má svou vlečku,
rozplácla se po dně teď,
marně hledím do šálečku,
sedlina svou odpověď

na otázky mé si tají,
jak ji přimět ku řeči?
Dám si věštit u Ivkaji,
ta ji možná přesvědčí!
;o)))

Anděly potkáš tak i tak,
proč s Láskou trápit se?
Spousta věcí Ti vytře zrak,
nemusíš snažit se!

Ony už přijdou za Tebou,
samy si najdou Tě,
beránci touhy srdcem jdou,
tak pozor na chutě!

Je mnoho cest, co vedou k cíli,
však všechno svoji cenu má!
I Láska, po níž duch Tvůj šílí,
a není právě laciná!

Tak rozmysli si velmi dobře,
zda chceš tu cenu zaplatit!
Čím to, že ten, co má se dobře,
chce nejistotě vstříc zas jít?

Nevěrná:
Však stačí malá nerozvážnost,
veršík zvolený bez rozmyslu,
pokazí mi z básnění radost,
pak pozdě lkáti nemá smyslu!

Nevěrná:
Ne, nenechám se zahanbit,
jen než se zchystám k útoku,
musím se trochu připravit,
zde nelze střílet od boku!

Nevěrná:
Jen zírám s pusou otevřenou,
že dominantní místo své
ztrácím tu, překonán jsa ženou,
co též v komentech veršuje!

Neboj se, snílek zpět se vrací,
pod nohama má pevnou zem,
jen verše smutku klamní ptáci
roznáší tichým večerem...;o)))

netina:
Čím to jen může být,
žes stále schopna snít,
až dávno vyrostla jsi tu
z nádherných dívčích střevíčků?

Asi jsi na to jako já,
co v sobě kluka schovává,
ač hlava rozkvétá stříbrem,
snivý jak Jenda Ratkin jsem...

Je to krásný dar, umět snít,
a může Ti i přes sto být,
ta schopnost s lety přetrvá
a mladost věčnou duši dá!
;o)))

netina: To je dobře! Já po vojně taky pár let kouřil, pomáhalo to na bolavé zuby a taky jsem dělal se samými ženskými, co kouřili a když se něco slavilo nebo při kafi, tak jsem něvěděl coby a OBI ještě nebylo! ;o))))

Prima den: Nebe a dudy!;o)))

Aliwien: Nekrolog? Rád bych ho napsal třeba v délce Illias a Odyssey, kdybych věděl, že to bude konec kouření...Apropos: Já nekouřím!

Ivkaja: Tys mne někdy zažila vyjadřovat se neslušně?

Nevěrná:
Žena tam má vonět Láskou,
kosmetikou přírodní,
ne aby se z každou hláskou
odporný pach linul z ní!
Má mít hladkou svoji kůži,
jemnou, teplou na omak,
vonný dech, z nějž můj se úží,
ne být vrásčitá jak drak...

katitek: Hele, tak jsem tu konečně někoho popletl, že mne považuje za dívku, jen proto, že jsem tak psal! Ale s tím kouřením máš pravdu!;o)))

Derry: Bezejmenný den je prima i když na druhé straně se člověk občas sekne v odhadu. Já fakt myslel, že sem zabloudila Tracy Harper ze saspi! Ta tam právě nedávno dávala k dobru historky o jakémsi pánovi, který- tuším právě v Olomouci, mluvil do duše kouřící omladině...Ty jsi zřejmě vášnivá kuřačka jako už většina mladých dívek, ale já si užil svoje, když měl táta rakovinu hrtanu a já viděk umírat tolik lidí, že si to nedovedeš představit...;o(

Kdybys, milá Tracy Harper, viděla a zažila to, co já, taky bys agitovala!I když já nejsem ten pán na přechodu...;o(

Když vklouzla ručka má
pod Tvoje kalhotky,
pod nimi nalezla
skvost hodný Bardotky!

Něžně jej laskala
tam v tiché houštince,
vláhy se dočkala
v malinké chvilince.

Bral jsem to od Tebe
jak něžné vyzvání,
vstoupil jsem do Nebe,
díky za pozvání!

Touha se vznášela
na něžném obláčku
a Tys mi říkala:
"Můj sladký miláčku!"...

Aliwien: Není zač! Díky za návštěvu! Hele, nekopíruješ odněkud ty své komenty? Proč pro změnu nezkusíš napsat: Tvůj kousek plovoucí podlahy či Tvůj plácek udusané hlíny?;o)))

Taky jsem chodíval do chalup
s babičkou svojí peří drát,
na nepřítomných nezbyl chlup,
na husách peří akorát!
Však krom drbů venkovských žen
já pokochal se příběhem,
co "Kolářka" v zásobě měla,
a vskutku dobře vyprávěla!

Nevěrná:
Přijmi mé vřelé díky
za poučné veršíky,
Já jsem neměl tušení,
že kdos stejně střelený
i na psancích se skrývá...
/Veršuješ fakt jak divá,
že až tiše závidím!
Co Já budu dělat s tím?
Čím naplním svůj rým?
**********************Ataque:**********************************

"Tleskám, jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já..."
/Jak zpívá Jarmila...
Čí? Kratochvílová!/

Nevěrná:
Hlas srdce poslouchat je zrádné...
Co když je jednou napadne,
že stáří vlastně není žádné,
a z řetězu se utrhne?
Směšný je pohled na šediny,
co prohánějí mladou laň,
z citů svých snovají hned rýmy,
k Fortůně natahují dlaň?
A i u božské Afrodity
o trochu Lásky žebrají...
Že k smíchu zdají se být city
starce, jeho sny o ráji,
co Láska poskytnout mu může,
/jenom zrcadlům vyhnout se!/
pak v představách svých má tvář muže,
ne lalok kůže svěšené
a brázd jak rozlehlém lánu,
co právě traktor přeoral,
a než-li rozloučí se v Pánu,
srdce, co Láskou bije dál...