Koupím si, milý andílku,
nádhernou velkou postýlu,
s krásně modrými nebesy,
halekat budu na lesy,

že toužím probudit Tvůj smích,
něžně Tě svírat v náručí,
přesvědčit Tě, že není hřích,
když hledíme si do očí,

a ač nás nikdo nenutí,
my milujem se navždycky,
jak párek bílých labutí,
nebo jako dvě hrdličky...

Měsíc zrak zakryl hvězdičkám
závojem z hustých oblaků,
diskrétně odvrací se sám,
zrodila se noc zázraků!

Tak křídla ukryj si v truhle,
a aury, té se taky zbav,
daruj mi něžné srdce své,
důvěry pln a bez obav...

Hvězdičko, to Ty?
Či mýlím se teď snad...
Já vsadit chtěl bych boty,
že vím, kdo psal to snad...

Každopádně je to moc hezké!
Teď mi napadá, že i Ivkaja či prostějanek by mohli takhle psát...Lorraine, ta už sem nechodí, čertíček kdesi v pekle spí... Kde pravda je, kdo ví?

Samota do srdce vstoupila,
samota z něj zase vyjde,
zas rozzáří se hvězda Tvá,
co bylo, opět přijde!

Občas ten, který odchází,
jen jeskyňku svou hledá,
kde popere se s nesnází,
což též se všude nedá!

I muž má prostě svoje dny,
kdy touží býti sám,
než přijde, úsměv vítězný
a na rtech: "Rád Tě mám!"

Na máry, Máří, zapomeň,
pískej si na šalmaj,
humor a nadhled uchovej
si, ač už není Máj!

Netřeba plýtvat penězi
na pohřeb zbytečný,
na to stačí i kopřivy...
/Víš, škrtli pohřebný!/
;o)))

netina:
Že jo! A Já tesklivě krásný! ;o)

nevěrná:
Zde je vstupné dobrovolné,
každý dá, co dáti chce,
může však projít i volně,
když verši potěší se!
Nepíšu to pro bodíky,
chci jen radost druhým dát,
a když prostě řekneš díky,
odměněn jsem akorát!;o)

snk:
Na něžném obláčku představ se nesa,
duše Tvá jemná ať svobodně plesá!

Aliwien. Ano. zase má parketa...;o)))

netina: Klidně se koupej, udělá-li Ti to radost!;o)))

Verše jsou pěkné, jen to takhle vyznívá trochu podivně jako bys byla lesba! Kdybys ve druhé a třetí sloce užila třetí osoby jednotného čísla /nečeká, chvěje se/. Pak by to bylo jako psáno mužem...;o)))

Myslím, že v jednoduchosti a srozumitelnosti je ta pravá krása! a oni mladí dvacateráci to časem taky pochopí! Mně se to líbí, snad i proto, že za mého času rozpustilého mládí jsme ještě nepotřebovali sadomaso, abychom uznali, že jsme něco prožili... ;o)))

Jsi, zdá se, též pěkně hravá!
/Lachtanice závidí!/
I Žáček ten souboj vzdává,
šanci vyhrát nevidí!

Jen si brumlá: Sakra práce!
To ještě svět nepoznal...
Já, Pan Mistr inspirace,
abych souboj skrečoval...;o(

Nikytu:
Lachtanice, ta je hravá,
svádění jejím hobby je,
jen jedno mi tu jasné není.
Proč Svatý Petr hudruje?
;o)

Aliwien:
S úsměvem jde všechno líp,
a tak se směji hrozně rád,
když za omamné vůně lip
si lekci Lásky mohu brát!
;o)

Aliwien:
I smutnit je třeba, aby si pak člověk lépe vychutnal ten stav veselosti...;o)))

Jokynka:
Krajanky v kritice
sáhly po rýmu,
a ty do třetice
v růžovém dýmu

sázíš tu veršíky
jak múza divá,
úsměv mi na rtíky
sed', jak to bývá!


Takže vítej do našeho spolku romantických bláznů...;o)

Ivkaja:
Buenas dias, seňorita,
vítána jsi na stránkách mých!
Verš Tvůj možná kus pravdy říká,
že chmury ty jen kryjí smích...

Buenas noches seňorita,
o té z mých tváří dej si znát,
která s úsměvem milým vítá,
když rozvoní se růží sad!

Nevěrná:
Chmury a hořkost, povídáš?
Však rozplynou se jako dým,
jistě to sama dobře znáš!
Proč přeceňovat měl bych splín?

Homér:
Odhalil jsi mne, klasiku...;o)

Ivkaja: No přece ten červánkový kabátek!Když ho noc nechtěla, třeba Ti udělají cenu, aby prodali!;o)))

Kamínek pro štěstí svírám v své dlani,
možná jej přinese, možná se ani
nenajde důvod, proč šťastně se tvářit,
však když naň pohlédnu, dál bude zářit,

vykládat příběhy z nezměrných dálek,
pro nesplněné sny plakat jsem dalek,
věřím, že přesto mi bude zas krásně,
jsa šťasten na Zemi, když čtu Tvé básně!
;o)))