Severka: Máš pravdu, jenže ješita ve mně by raději slyšel: "Co bychom si počaly bez Tebe!";o)))
P.S. A být to v 1. osobě č.j....JOJ!;o)

Nikitu:
V knihách je jenom liter pár,
co krásně vypráví
o tom, co snad bych miloval,
splnit se moje sny!
Patron knížek? Já nemiluji jen jejich obsah, ale i půvabné čtenářky!/Žel jen tajně, nejspíš marně!/;o(

PrimaDen: Tak to Ti přeju, abys byla velice chápavá!;o)

Severka: To umím, velice něžně a nejen virtuálně!;o)))

mr Scraper: Díky!;o)

Aliwien: Nevím jestli pravdivé, ale určitě jsem tomu věřil alespoň ve chvíli, kdy jsem to psal celým svým srdcem..;o)

Ivkaja: Budu Ti připadat jako starý ješita, ale mně taky!;o)

Cesta jde dál a kolem nás se kroutí,
co člověk přál si, to se nestane,
nezbývá než se kolem rozhlédnouti,
posbírat sny své na zem spadané...;o(

Nějak jsme si vyměnili role:
Tys nahoře a já teď kdesi dole,
Tvá báseň plna optimismu jest,
já smuten teď jen bloudím podél cest,
dřív optimismu sloup
teď nějak jsem už zhloup,
jak dříve vesel již nebudu,
skloněn pod tíhou osudu
pročítám dávné hříšky svoje,
nakazí mne zas víra Tvoje?
Budu se umět ještě smát
a trochu štěstí druhým dát?
Nevím...
Ale Tvá básnička je kouzelná!

Kristen: A to je dobře!;o)

Líbí se mi!;o)

Štěstí je druhý konec smůly,
v sobě ho nosí každý z nás,
když budem míti dobrou vůli,
samo již nalezne si nás!

Když setba dobra v srdci vzklíčí,
umíme Lásku dát i brát,
a to je zbraň, co splíny ničí,
scénářům smolným dává mat!

Inu, jaký sklon, takový směr osudu! (Aštávakra)

nevěrná:
Zas sám ve světě vílím
já marnou touhou šílím,
být jednou z těch nul na chvíli,
co v touze své se spojily,
a ignorujíc bod své tečny
ztotožnily se s nekonečny...

Mariaanna: Já myslel, že jsi to už udělala na literu! Tam je toho nejvíc i když postupně se jednotlivá má působiště začínají odlišovat, třeba hříšky v komentech, kterých si někdy cením víc než těch oficiálních dílek...;o)))))

Lizzie: To rozechvívání duší o něco mladších děvčat vykouzlilo úsměv na mé líci.;o)))

Nevěrná: Snivý pistolník? To je tak absurdní jak sladká sůl vniklá do ran srdce...Jsem já vůbec ještě pistolník? Nebo trpím rozdvojením osobnosti jak doktor Jekyll?

Aliwien: Netušil jsem, že i na Tebe to účinkuje. Když nahlédnu do Tvých dílek, člověk by řekl, že vždy stojíš pevně na zemi...;o)))
Asi jsem se mýlil, ale který muž se vyzná v ženě?

Ivkaja:
Vrať se tedy někdy zas,
až získáš zpět vnitřní hlas,
se zájmem si přečtu tu,
co má zatím obrys snu...;o)))

Snad ano...;o)

Milá klasika? Nejspíš důsledek poslechu opravdové klasiky na Country Radiu a pak mé podivné asociace...;o)))

Opravdu jsi mne poznala? Nu, měla bys, znáš mne nejdéle a kdysi jsme si vyměnili hezkých pár písmenek!;o))) Snad jsem opravdu v jistém smyslu ctitel a napodobovatel klasiky převážně romanticky zaměřené, vždyť toho méně krásného je kolem i tak dost. Jako klasik sám si tedy moc nepřipadám, spíše svého druhu exot, samorost, co se snaží nepodléhat příliš módním vlivům lišícím se od mého vnitřního přesvědčení. Rád Tě tu po dlouhé době vidím a s jistou něhou v srdci vzpomínám na naše táčky. Jen mne mrzí, že v Tvém profilu už není Tvé foto, ale jakési dvě suchozemské sestřenice Charybdy a Scylly. Děkuji za milá slova a zdravím...