Manon jsem kdysi dostal k svátku
od kolegyněk, na památku...;o)

Znával jsem z ní ty pasáže
o tom, co Láska dokáže
i jak ten, co k tomu má vlohy,
sedne si pěkně pod parohy
či sám je jiným nasadí.
Který z těch dvou jsem? Satan ví...

Po pár litrech bolehlavu
pobolívá hlavíčka,
srdce dál je plno bolu
za krk sedla opička.

Z toho plyne poučení
pro autorku Boleslavu:
Srdce žal nevykoření
ani hekťák bolehlavu!

Chce to jen z hluboka dýchat
/v přírodě a z plných plic!/
zpívat nahlas, žánry míchat,
splín Tě nenavštíví víc!

A pokud už něco piješ,
hleď to pěkně zajídat,
když tam nalačno to liješ,
těžké je to zpracovat...

ivkaja: Nádhera je, když se to uvede v praxi! ;o)))
Snění je jen přelud...

Aliwien:
Ať báseň ta nebo ta,
vždy je to má parketa,
pokud Lásky dotýká se,
co sesmolím v plné kráse...;o)))

PrimaDen:
Až se mi v mysli rozední,
neskončí motýl Štěstí v dlani,
srdcem jen dotýkat se smí
každý z nás krásy do skonání...;o)))

Aliwien: Díky! Je to prostě moje parketa, jak mi říkávala jedna zdejší autorka a častá návštěvnice mých stránek!;o))) I já přeji krásný a úspěšný rok 2011.;o)

Lukio: Díky! Asi máš pravdu. Poslední sloka je odrazem mých snah do všeho vkládat nějaké to moudré ponačení či zhodnocení...
Jinak ale není pravda, že jen já mám úžasnou múzu! Těch úžasných múz je tady plný servr, mnohé jistě znáš i z literu...Bez nich a jejich dílek by polovina těch mých vůbec nevznikla!;o)))

Ivkaja: Díky, Ivčo! Jsem rád, že se Ti to líbí i když je to tentokrát takové trošinku smutné ohlédnutí za jedním hrozně vzdáleným jarem...;o)))

Aliwien: Díky! Koukám, žes opustila své oblíbené rčení o mojí parketě! Milá inovace...;o)

Ivkaja:
Láska je moje prokletí,
touha mých dnů i můra nocí,
i když jsem teď ten poslední,
kdo těšit z ní se bude moci...;o(

Na hříšné tělo beru hříšné hadry,
za peníz hříšný kdesi koupené,
městem se toulám, anděl na zem spadlý,
v dlaních svých srdce touhou zmámené.

V kavárně rychle k internetu sedám,
čtu si tam cizí verše ztrápené,
snad je to ON, já pokoje si nedám,
než mé já kontakt na něj sežene...

Taky jsem kdysi takhle pátral a byl nešťastný, že se nemohu dopídit odpovědi... Doporučuji www.sríchinmoy.cz/aforismy. knížky Chalíla Džibrána /Zlomená křídla, Písek a pěna, Zahrada prorokova/, dílka Miroslava Horníčka /Dobře utajené housle, Chvála pohybu.../A třeba i různá moudra a citáty. Já louskal dobrodružnou literatůru, knížky o pozitivním myšlení, léčitelství, ba i romány pro paní a dívky...A jaké myšlenky člověk objeví v dílech romantiků či při přehrávání mistrovských partií šachu...Prostě všestrannost je lék!;o)))

Ivkaja:
I matka Země má své žhavé jádro,
tak proč bych já měl výjimkou tu být?
To by mne ani ve snu nenapadlo,
že by to mohlo výřečnost Ti vzít!

Však za své vzalas přání moje tichá,
a příboj touhy za srdce Tě vzal,
i ono něžnou romantikou dýchá,
a dokud žiješ, dýchat bude dál...;o)))

Homér:
Tak nějak nevím, co si z těch Tvých dvou komentů vlastně vybrat!;o)

Aliwien: Díky! Tak jsem to tedy změnil podle Tebe! Nebyl jsem si jist...;o)

Nádherné! Jenom si ve 2. sloce pozměň jež na jenž.Jinak asi máme stejnou krevní skupinu ...;o)

Tma soumrak uviděla,
v noc proměnila den,
srdce se touhou chvěla
v příboji citů jen.

Svět voněl planou růží,
hoch poznal Lásku svou,
z jaké až dech se úží,
když objal milku svou.

Na prahu hvězdných světů
pak něžně si ji vzal,
jat kouzlem jejích retů
i vším, co bylo dál.

A konec světa náhle
se středobodem stal,
leknín v jezírku náhle
se tiše rozeštkal.

Tak záviděl těm dvěma,
že dva na Lásku jsou,
když on jen marně sténá
pod noční oblohou...

Co všechno člověka nenanapadne, když si čte něco tak kouzelného jako je Tvá báseň...;o)))

Janku,Ty jsi tedy imaginární číslo!;o)))
To mne v souvislosti s matikou napadlo spíše :

Mé srdce, prázdná množina,
Tebou se plnit počíná,
mé srdce, prázdná množina,
touhu zná, když den zhasíná...

Od mínus až k plus nekonečnu
táhne se široširý svět,
v němž poznat směl jsem jednu slečnu,
srdce mé získala si hned.

S pocitem unavené muly
teď světem čísel klopýtám,
nekonečno jsou též dvě nuly,
být spojen s Tebou přání mám....

Doufám, že Tě to přivede na veselejší myšlenky!;o))))
Rád si někdy nevinně střílím z věcí i lidí mi drahých...

Být mladší, štěstí víc než mám,
nabídl bych se, Janko, sám,
a tuze bych si liboval,
jaký kauf jsem to udělal!;o)

Takhle jen napíšu, že se mi to líbilo a že jsem rád, že právě Ty jsi byla ta, kterou jsem jako první potkal v tom virtuálním světě potřeštěných bláznů, co své pocity ukrývají do veršovaných rébusů zvaných básně...Měl bych Tě tedy znát nejlíp ze všech, které jsem tu i onde potkal, ale stále mne překvapuješ něčím novým! Bylo mi ctí a rodinným svátkem! Přeju Ti štěstí!M.

Taky bych chtěl teprve opuštět těch sladkých sedmnáct a mít celý život před sebou! Ty jahody jsou skoro tak lákavé jako tajemno druiské velekněžky, které Tě obklopuje. O krásných představách a marných snech nemluvě!;o)))