Přiznám se, že i mne nad ránem lecos podobného napadá, ale to bych musel mít diktafon spouštěný hlasem, neotvírat oči a nepřevracet se na pravý bok. Jinak kdosi vždycky zmačkne pomyslné "delete" a zbude jen torzo vzpomínek, takové malé "přeludium...":-p

Raději ani neříkat,
co jednomu se žene hlavou...
Hranice, jak již mnohokrát
vzplane a oči v slzách plavou...

Trochu smutná rekapitulace dnešní doby...:-(

Co by na to řekl pan Freud? I když Jung by s ním asi nesouhlasil...:-)

Jsi tím, na co myslíš! :-)
Což mne nutí k zamyšlení, proč se casa.de.locos vybaví "kastrace" a já to prvně vnímal jako "karate"! A Orionka si zřejmě vybavila střihorukého Edwarda.Podivný je svět asociací...:-P
.

Modré tričko, bílé proužky,
dívka s půvabnými oušky,
úst a- slunce rozesmáté,
vlasy jako slunko zlaté,
opustila autobus,
srdce zpívá tiché blues...
:-)

Mayfair: Koukám, že Yana se nervuje tím, že jsi jí připravila dilema: Číst či nečíst romány na pokračování? Já taky tady od loňska nic dlouhého nečetl, i když knížek jsem přelouskal spoustu. Ovšem čas věnovaný Tobě či Mátě nebyl ztracený a něco mi dal, mj. jsem trochu poznal i dvě i lidsky zajímavé autorky a vlastně mi to prozrdilo něco i o dalších čtenářích, např. Am*! :-)

Tak jsem zvědav, zda to bude vyvíjet tak, jak očekávám...:-)

Znám už Rubíny z pekla a tak mne nepřekvapuje, že jsi skvělá vypravěčka, která umí čtenáře natahovat na skřipec a on na to přitom ani na okamžik nepomyslí, i když v úvodu jen naznačuješ mnohé cesty, jimiž by se příběh mohl paralelně ubírat. Těším se na další čtení...:-)
P.S. Ty a Máta jste mne tak nějak dokázali přitáhnout i k próze, protože obě fakt umíte upoutat zájem i poněkud netrpělivého čtenáře jakým teď někdy bývám i já! Předtím jsem sotva letmo prolétal poezii svých VIP a pokud jsem psal v próze, pak jen v komentech či v diskusích soukromějšího charakteru, byť pro mne rovněž velmi přínosných! :-)

Souhlasím s Am*, že už sám prolog je skvělou pozvánkou k dalšímu čtení! Umíš vyvolat vskutku tajuplnou atmosféru...:-)

Jsem světlonoš, neboť jsem nositelem světla původního lidství, té věčně planoucí pochodně, která mne již přinesla tolik bolesti.

Jsem vaše hvězda, ta která kdysi svržena, spadla z nebeských výšek do pevného světa, aby se zrodilo, co předurčeno bylo, nové světlo a člověk, aby byl zrozen.

Tak krásný anděl je svržen, zabit a pošlapán, aby na jeho mrtvém těle mohly vyrašit nové plody. Pro nekonečnou lásku k Otci, přinesl jsem první oběť, která tolik strastí způsobila.

Já jsem hvězda lidem zářící a nyní jako Kristus k vám přicházím.

Jen aby ta daň nebyla příliš vysoká! :-)

Šťastný to předmět touhy Tvé! :-)

K srdci klíč pro mne kýčem není,
i kdyby to jen paklíč byl,
snaha Tvá odemknout se cení,
jen aby zámek správný byl...
:-)

Debie: Díky! Jsem rád, že se ti to líbí...:-)

♣Některé věci nelze jen tak zařadit do nějakého šuplíčku, zvláště něco tak nádherného a přesto tak neuchopitelného jako je Láska!
♠City si lze jen procítit, nikoli je přesně definovat a zařadit. Každý takový pokus je marný a odsouzen k nezdaru! :-)
☻Sám se hodně věnuji lásce a na tohle téma tu mám hned několik básní, kde třeba tvrdím, že je to vlastní sestra gejši, či trní, které píchá. Ale to vše jsou stále jen metafory, které jsou marnou snahou vyjádřit některou z jejích vlastností.
♦Pokud jsi nečetla Malého prince, doporučuji!
Výsledkem podobných úvah je i autorův následující citát, který zřejmě vystihuje podstatu:
♥Láska je větší než příval slov, o lásce se nediskutuje, láska je!♥
(Antoine de Saint-Exupéry)
:-)))))))

Ten závoj smutku odhoď rychle stranou,
dej na má slova, ten Ti nesluší!
Zkus usmát se skrz slzy, které kanou,
a smůla Tvá se tímto vyruší...

Je jeho škoda, když nevrátí se zpátky,
když chtěla jsi mu celé srdce dát,
kdo lásku svoji vložil do oprátky,
ten věru neví, co je milovat...

Tak nech ho jít, ať natluče si hlavu,
vždyť jeho je, Tebe to nebolí!
Jak cizinec když ztratí se Ti v davu,
zas vzlétneš na peruti sokolí...
:-)

Věř a víra Tvá
štěstí, lásku dá,
ať ji srdce zná,
nebuď nevěrná!
:-)

Fascinuje mne Tvá schopnost dvojjazyčné tvorby i obsah Tvých básní, jen je mi trochu divně z toho, jaký smutek z nich promlouvá...:-)

Čas zhojí rány, naděje zas přijde,
by vyhladila vrásky z čela nám,
zrodí se šance, šťastná hvězda vyjde,
a duše vzlétne k touhy k výšinám...

Co bylo, bylo, udělej kříž nad tím
a silnou čarou odděl přítomnost!
Chci podotknouti, než se odtud ztratím:
V svém srdci najdeš recept na radost!

V něm ukryta je budoucí Tvá láska,
ač její jméno nyní sotva znáš,
Dere se ven, až srdce ve švech praská,
dej šanci jí, vždyť na dosah ji máš!
:-)