Jednou o půl třetí ráno...Člověk ani nemusí bejt opilej, aby si připadal takhle zvláštně...

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Triolet. Parafráze na poezii 1. pol. 20. století.

..

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

Daktyl.

Jsem přece anděl.. aauu! A tys šlápl mi na křídla..

tak už je konečně i s obrázkem...

Co k tomu dodat.. pokusy pokusy pokusy....

.............

Tuhle báseň věnuji naší milé kolegyni vanovaso.

V mé hlavě