miluju víno a co se mnou dělá...

občas přichází... ale jak ho řešit??

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

*****

?!?

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D

...ve městě

obnažené já..../vráceno/...;)

Perly ve vlasech mám... (Liter zase nejede, tak budete tentokrát první :-). Obrázek časem. Možná.)

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

Tuhle jsem napsala při čekání na autobus do práce.. Malý klučina se totiž hrál v parku opodál s míčem a mně nějak propadli vzpomínky..

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...