Perly ve vlasech mám... (Liter zase nejede, tak budete tentokrát první :-). Obrázek časem. Možná.)

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

...ve městě

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

tentokrát ne

nemám ráda sůl

Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.

obnažené já..../vráceno/...;)

Je možno pochopit člověka, když už i on sám není schopen chápat chápání??

momentální pocit...

... tahle už je taky docela odleželá ...

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

... v čekárně u zubaře

..hledejte pavoučí sítě se vzkazy :-)

Má oblíbená ..

snad nepochopitelná... snad divná... ale je...