čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

i takovou atmosféru může mít...*

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)

pro celou tu dobu...

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)

Tak mi přišlo na mysl... Že tu chybí kategorie Alkohol...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

...ve městě

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))