Předělání jedné staré básně, ale kdo ví, originál byl asi lepší...

Pocitovka...

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

neznám

hranice

Zase po dlouhé době můj malinký příspěvek do velkého psaneckého díla. Psáno volným veršem. Ano. Vím, že takhle mi to moc nejde, ale řekl jsem si, že k zachycení té dnešní večerní atmosféry by se vázaný verš nehodil. Prosím maximální kritiku.

myšlenky

Občas prostě musíš mezi řádky...

:-)Tohle je čistá fikce,jen taková blbůstka..:-)

výkřiky

.... tak to na mě po ránu nějak padlo

nechci

změnu