-- -- -- Kritiku snesu -- -- --

Potřebovala jsem se vypsat ze svých dekadentních myšlenek.. Poslední dobou se cítím děsně divně, unuděně a hlavně na kulku.. No, je to jen pocit... :3

Tak takhle měla původně povídka Zamilovaný anděl vypadat.Docela dlouho se mi do této části nechtělo,ale dneska opět nemám náladu a tak píšu.Předem děkuji za komentáře.

nechci se loucit, vrat se

Psala jsem to ve škole, tak to tak prosím berte... Lotty..

opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.

K téhle povídce mně inspirovala jedna píseň... A jedna smutná skutečnost, ze které jsem se potřebovala vypsat...

....závidím jim

Život je těžkej,ale pokud si najdete někoho,kdo vás přidrží nad hladinou,máte vyhráno. Prosím o komentáře.Hlavně mě neukamenujte za pravopis on se totiž se mnou nebaví.

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

Jak nádherný pocit letět.Tak si to naposled užijeme co nejvíc.

Jak těžce se odchází od lidí,které miluješ.

Každý jsme sněhová vločka.Jako ona čekáme na to kdy se změníme na kapku vody

Láska a smrt k sobě nevyhnutelně patří. Prosím o komentáře. Děkuju.

láska a válka, jde to dohromady...?

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

To první co jsem kdy napsal

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich