Jdu si postavit french press a přemýšlím o tom všem, co se stalo před pár desítkami minut. Vždyť takhle to dál nejde. Kde je ta vášeň, animálnost, která sahá snad na podstatu lidství a šílenství? Tohle je syntetický jako barbie s poníkem a česacím hřebenem.

#lolity #zvrhlyvedouci #kdejsouchapadla #nejsouchapadla

Jak na zlatokopky...

přestože je to psáno v první osobě, berte to raději jako béčkový film

Kurýr mě také sledoval, podržela jsem kraťásky co nejníž, abych mu odhalila svou hladce oholenou mušličku. "Chceš ji?" vydechla jsem.

Sama se divím co mě to napadlo, ale touha po nezkušeném panici byla větší než má náklonnost k mužům, kteří jsou už světa znalí...

K pokusu o erotickou sci-fi povídku mě inspiroval titulek článku o tom, že se v japonském hotelu o hosty starají roboti. Stačilo v té rychlosti špatně přečíst slovo hotel...

Menší pokus. Psáno ve 2 lidech.

Nevhodné pro prudérní a nezletilé čtenáře. Původně psáno pro web sexipovídky.cz (když tady na něj pořád straší ta reklama :)), ale když jsem koukla, co tam patří k nejoblíbenějším, usoudila jsem, že by tam moje povídka zrovna nezapadla. Možná nezapadne ani sem, ale já to risknu.

když i nevyřčená touha znamená mnoho, tak i dotyky působí jako droga.

přesně tak, jak se mi to nejvíc líbilo – být podřízená, bezmocná, trošičku mučená…

Roman ze mě strhává ručník a říká: "Nemáš se čeho bát, slyšel jsem tě přes zeď, nádherně vzdycháš. Buď pěkně klidná a užijeme si to!"

Další část mého snového příběhu, který mě provází každou směnu a při kterém mi směna uteče mnohem rychleji.

V práci je někdy nuda, tak už týdny splétám tenhle drsně romantický příběh, při kterém šichta uteče mnohem rychleji :)

S tímto příběhem za víčky se mi mnohem lépe usíná...

že by ze života? Těžko říct takhle z hlavy :P

Výjimečně neerotická dvojkapitola, která dále rozvádí příběh. Bohužel jsem nestihl korekci textu, při čtení s tím, prosím, počítejte.

Opět bych to nezařadil do erotických, kdybych nemusel. Ale hold porno tady není.