Jednou byla taková nálada... Chtěla jsem prostě někomu vyjádřit city. Spíš JÍ, Praze.:o)

Tohle je čistá fikce. ;-) aneb když vás obviňuje vlastní literární postava

Měla jsem silnou touhu umístit příběh do Prahy, nevím proč, ale už to tak je...

Co je po Konci?..

Věnováno kamarádovi, který mi svým vyprávěním pomohl překonat partnerskou krizi

Jsou věci, kterým se člověk nevyhne.

Jak snadno a rychle... se dá o vše přijít...

Když jste malí a nemůžete dělat nic.

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

Tato povídka je napsána částečně na námět jedné z autorek na tomto webu a doufám, že pro mnohé čtenáře bude ponaučením...

Hm, inspirováno jedním i druhým, nikoliv třicátým třetím. A berte to, jak chcete. Tajným zdrojem myšlenek byl Seppälä

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

naše oči

Co všechno je člověk schopen podstoupit pro lásku? Tato povídka však v žádném případě není návodem k použití pro další zamilované...

O můj pracovní den se rozhodně nejedná! Taková morbidní hříčka. Napište mi koment, kvůli statistice. :-))

školní.