Úkol na loňský literární seminář.. Byla zábava to psát a když jsem to teď, skoro po roce, vytáhla ze složky, tak nějak mně to navnadilo, že se musím podělit...

tohle je... starý... a špatný... a já se stydím... ae... máš pravdu, měla bych to zkusit... aspoň trochu... děkuju. *

Sama jsem byla zvědavá, jak to skončí .-)

Tohle je jen cresscendo příběhu. Přijdou jiné zvraty.. Pokud je napíšu...

Tak staré "dílo" a přesto se k němu stále častěji vracím.. Vlastně, nikdy jsem ani nechtěla zveřejňovat [kdekoliv] toto dílko, ale, přeci jen, potřebuji znát názor i na něco, co už jsem dlouho nepsala..

Realita nebo sen ?

má to být úvod k mé povídce... bůh ví, jak to dopadne...

...

tuhle povídku jsem napsala někdy ve 14 letech... :-)

Inspirace: věta z písničky Byrana Adamse-Everythink I do...původně to mělo být úplně o něčem jiném, ale už se nedá nic dělat...:-D

druhá (a poslední :-) ) část...

částečně smutné, částečně ne, rozděleno na dvě části, aby to nebylo moc dlouhé, takže pokračování zítra, pokud budete chtít...

Slibovaná slohová práce (za případné chyby a překlepy se omlouvám, opravím je později...kdyžtak mě upozorněte)

Obyčejná školní práce (po celou dobu jsem poslouchala Higher Than Hope od Nightwish...)

nevím, kam ji zařadit...

Nemám ráda anotace, takže čtěte a uvidíte.

Vyznat někomu lásku je jako přinést mu své srdce na stříbrném talíři se stříbrným nožem a říct:,,Bodni si!“

Byl jeden pokoj a v něm se krčil život...

Dneska se vidí naposledy. Ještě než se oba rozejdou za svými dalšími životy, je třeba mít menší moment souznění.

dokáže skutečné přátelství překonat všechny překážky...?