Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.

Tato otázka mne dokázala vždy vykolejit. Zpočátku jsem jako hloupé zamilované děvčátko odpovídala ano. Dělala jsem přesně to, co se ode mne očekávalo. Časem jsem se ale začala nad touto otázkou hlouběji zamýšlet a odpověď mi najednou nesklouzávala z jazyku tak snadno. Spíš nesklouzávala vůbec. Krátka skica mých myšlenek z posledních několika dnů, které odrážejí ne tak dalekou minulost.

Nejen k dnešnímu výročí.

Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!

Myslím, že tohle rozvíří hodně emocí. Obzvlášť těch osobních. Přesto jsem už dlouho chtěl tyhle myšlenky sepsat. (umělecká hodnota - 0) P.S.: Všechna čest všem, kteří vůbec dočtou do konce.

...to ještě patří do Mišmaše...

Do úvahy zasazená vzpomínka na geniálního bastlera (kutil přes elektrotechniku), se kterým jsem kámošil na prvním stupni ZŠ. Jde o aktualizovaný (podle mého vkusu nejzajímavější) výstřižek z článku Extrémní zkušenosti.

Len moje zamyslenie nad tým, čo už niekoľko mesiacov pozorujem na FB.

O čem přemýšlí normální holka.

Humorná (z části) mystifikace. Ester Krejčí není jediná kniha, u které si lidé pletou jméno spisovatele s názvem díla. (Inspirováno myšlenkou Sebastiána Wortyse.)

Zamyšlení o vzniku života a vesmíru (převzaté z mého webu) pro náročnější. (Poznámky pod čarou jsou náhradou za absenci možnosti vložit hypertextové odkazy.)

Pod širým nebem

...

*